Nové nastudování Mascagniho Sedláka kavalíra a Leoncavallových Komediantů ve Státní opeře začíná slibným nápadem: namísto humpoláckých vesniček se jednoaktové opery odehrávají v římských filmových studiích Cinecittà.

V roce 1937 je totiž otevřel Mascagniho přítel Benito Mussolini.

Takže nápad dobrý, ale vše ostatní bylo na premiéře ve Státní opeře tak slabé, že na režisérku Ingu Levant publikum při děkovačce bučelo.

O tom, že režie pokulhává, nemůže být pochyb. Jindy sebejistý sbor se celý večer akorát pletl pod nohy jako vyplašené stádo. Absolutně chybí gradace: Sedlák kavalír ještě ani nezačne a už je tu hysterické lkaní klečící Santuzzy.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.