Tomáš Jeník (34)

Novinář, překladatel, sparťan. Nynější hlavní editor Hospodářských novin začal s fotbalem v TJ Klánovice v nejnižších pražských soutěžích a vrcholem jeho kariéry byl dorostenecký divizní Meteor. Hned vzápětí ale český nároďák přišel o potenciálního špílmachra (a Rosa o konkurenta). Téměř okamžitě se zranil, pochopil, že zas taková hvězda není, a hlavně zjistil, že tři tréninky a zápas za týden jaksi nedokáže skloubit s alespoň průměrnými výsledky ve škole... Následovalo rychlé rozhodnutí, že i z hospody či tribuny vypadají velké zápasy pěkně. Dlouho hrál aspoň rekreačně a za výkony na pláccích se ani nemusel moc stydět. V posledních letech je ale pajdajícím důkazem hesla "sportem k trvalé invaliditě". Spíš než výkony na hřišti přispěl do českého fotbalového prostředí překladem knihy Johna Kinga Fotbalová fabrika (neplést s Hornbyho Horečkou).


Jakub Kohák (37)

Herec a režisér si užívá slávy, kterou mu přinesla role fotbalového brankáře v seriálu (a filmu) Okresní přebor. Jeho Kája Vachopulos je oporou týmu Slavoj Houslice, který se z virtuálního světa televizní obrazovky (a filmového plátna) pomalu prodírá do reálného světa. Jedním z posledních důkazů budiž charitativní zápas Slavoje Houslice v Uherském Hradišti na začátku června. Před Houslicemi byl Jakub Kohák známý především jako režisér televizních reklam (Kofola, Pepsi a mnoho dalších). Reklamy mu přinesly několik cen - na festivalu v Cannes byl dokonce prezentován v prestižním světovém výběru Young Directors (nejlepší mladý režisér). S chutí se věnuje i tvorbě krátkých videoklipů, filmů a spotů. Je držitelem ceny Anděl (1999) za nejlepší český videoklip. Zastává názor, že brankář je nejdůležitějším členem týmu.


Josef Káninský (47)

Fotbal, golf, basketbal, lyžování, tenis... Nynější šéf sportovní rubriky Hospodářských novin psal o každém z nich, ale fotbalu přece jen patří výsostné místo. Pozná se to na jeho textech, žádný není holým líčením průběhu, většina jde mnohem dál. Ještě dřív, než o něm začal psát pro ČTK, do regionálních i celostátních deníků a časopisů, intenzivně ho zkoušel na vlastním těle. Jako defenzivní univerzál, jemuž je jedno, kterou nohou hraje (v překladu ze sporťáckého ptydepe levý i pravý bek Sokolova Křečkov, který kope levou stejně špatně jako pravou), dlouhá léta hájil barvy Sokolova Křečkov. Jeho nadějně se rozvíjející kariéru zastavil až v 31 letech přetržený křížový vaz v levém koleni při zápase jedenáctky sportovních novinářů. Při souboji se současným manažerem Sparty Jaroslavem Hřebíkem.


Petr Honzejk (43)

Šéfkomentátor HN. Fotbalového vrcholu dosáhl v E týmu žáků Autobrzdy Jablonec nad Nisou, a to jako brankář. Aktivní kariéru ukončil v deseti letech, zejména proto, že se mu do té doby nepodařilo vyskočit na břevno, což bylo nepraktické zvláště v zápasech se staršími chlapci, kteří dokázali zvednout míč. Zvláště rád vzpomíná na sedm gólů, které dostal během jednoho poločasu na drnovém hřišti ve Velkých Hamrech. Po tomto a jiných traumatizujících zážitcích branku opustil a po sportovní stránce se věnoval hlavně lehké atletice, přičemž za jisté zadostiučinění vůči fotbalovým střelcům považuje skutečnost, že nyní pravidelně poráží na městských dálkových bězích o čtyři roky mladšího Pavla Nedvěda. Ve volných chvílích působil mimo jiné jako šéfredaktor Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu či editor české sekce BBC.


Pavlína Ščasná-Nováková (30)

Nejlepší fotbalistka české historie je jedinou ženou v jedenáctce IHNED.CZ. Na nejvyšší úrovni už nehraje, v současné době si užívá mateřství. Pravidelně je žádána o komentáře i k mužskému fotbalu, například k lize mistrů. Je jediným členem naší jedenáctky, který dostával za předváděnou hru i zaplaceno. S fotbalem začínala v kyperském klubu Anagennisis Derynia, kde působil její otec Zdeněk Ščasný. Od roku 1992 hrála za chlapecká mládežnická družstva SK Roudnice nad Labem. V roce 1996 přestoupila do AC Sparta Praha, následovalo angažmá v FC Bayern Mnichov. Z Bayernu si nakrátko odskočila do americké profesionální ligy (Philadelphia Charge). Po krachu celé soutěže se opět vrátila do Bayernu, odkud zamířila do Švédska (Örebro a Malmö). Kopačky pověsila na hřebík v USA během angažmá v družstvu Boston Breakers.


Jindřich Šídlo (39)

Jako hlavní analytik Hospodářských novin má v popisu práce demontovat a vykládat často kryptické výkony českých politiků. Od toho má Politikon a donedávna i Diagnózu. Jeho hlavní diagnózou je ovšem fotbal. Velký fotbal provozoval v Bohemians Praha a Vršovicích 1870. Později začal sázet góly v hanspaulské a futsalové lize za BFC, Atlantu Žižkov, Sedm Andělů a Důchodce. Jako ortodoxní levák dělá kličku doprava asi stejně často jako Arjen Robben a většinu času strávil s číslem 18 na hrotu útoku, jeho vzorem byli Zdeněk Prokeš, Jürgen Klinsmann a Alan Shearer. Pro svou paměť na politická data a jména je zván chodící encyklopedií české politiky posledních 20 let. V rámci své novinářské kariéry prošel ještě Český deník, Respekt, MFD, Českou televizi. Získal Cenu Ferdinanda Peroutky. Kromě Bohemky je i fanouškem Arsenalu. "Je to nádherná řehole," říká Šídlo.


Erik Tabery (35)

Šéfredaktor týdeníku Respekt. "Přibližně do svých dvanácti let jsem téměř neslezl z fotbalového hřiště. Vždy jsem hrál velmi zapáleně a velmi špatně. Později jsem přesedlal na basketbal a fotbal už jen sledoval v televizi. Ten český méně a méně. Ten anglický více a více. Jsem fanda Chelsea," popisuje svůj vztah k fotbalu Erik Tabery. S Respektem začal spolupracovat na podzim roku 1997, o dva roky později se stal členem redakce. Věnuje se především komentářům o domácí politice. V roce 2003 získal Novinářskou křepelku pro autory do 33 let. V roce 2005 se stal zástupcem šéfredaktora a následujícího roku vyšla jeho kniha o české politice 1990-2006 Vládneme, nerušit s podtitulkem Opoziční smlouva a její dědictví. V roce 2008 mu vyšla další kniha: Hledá se prezident - Zákulisí voleb hlavy státu. Ve stejném roce získal Cenu Ferdinanda Peroutky.


Milan Mikulka (24)

Editor byznysové sekce IHNED.CZ. Fanatik defenzivního fotbalu, milovník bezgólových remíz a autor výzvy známé jako "Betonáři všech zemí, spojte se" začínal v Tatranu Poštorná poněkud překvapivě jako útočník. Díky počítačovým manažerům záhy odhalil kouzlo ostrovního fotbalu. Geniální sólo Georgiho Kinkladzeho z něj udělalo fanouška Manchesteru City, manchesterská kapela Oasis pak drzého fanouška. Když mu v patnácti ukradli hůl, zanevřel na florbal, pořídil si černý dres a stal se z něj drzý fotbalový rozhodčí. Zatratil rodičovské ofenzivní bludy a prozřel: nejlepší cestou k vítězství je obrana. Na Euru 2000 se zastával "nepřítele národa" Colliny, tleskal defenzivní jízdě Řeků na Euru 2004. Předpověděl úspěch Chelsea v letošní Lize mistrů, vydělává na sázkách na remízy a neúnavně se snaží konvertovat své pomýlené kolegy na defenzivní víru.


Jan Macháček (47)

Ekonomický novinář a hudebník. Na první pohled by se mohlo zdát, že k fotbalu nemá žádný vztah. Není to ale pravda. V osmi letech hrál za Motorlet Praha. "Moc mne ale nestavěli, tak mě z toho naši stáhli," vzpomíná Macháček. O své přízni v českém ligovém fotbale má jasno. "Jsem slávista, nyní trpící. Ale přežili jsme nacismus a komunismus, přežijeme i Řebíčka." Říká, že Panenkova penalta ho utvrdila v tom, že ve fotbale může zvítězit vtip a inteligence nad hmotou. Českým reprezentantem tohoto stylu je dnes podle něj Jiří Štajner. ("Proč není v týmu?!"). Kytarista skupiny Garáž (později Tony Ducháček and Garage) Macháček začínal svoji polistopadovou novinářskou kariéru v Respektu. Od roku 2002 do roku 2008 byl komentátorem HN. Od roku 2008 je opět komentátorem týdeníku Respekt. Předminulý rok vydal knihu "Mistři světa amoleta" o finanční a ekonomické krizi. Získal několik novinářských ocenění včetně Ceny Ferdinanda Peroutky za rok 2009.


Vladimír Dubský (38)

V médiích pracuje od roku 1997, nejprve v Lidových novinách, v roce 2009 přestoupil na Letnou do Hospodářských novin, kde je hlavním editorem. Jeho fotbalová kariéra začala během studia na gymnáziu. Stal se členem týmu SK Radlice a zároveň se nechal omámit kouzlem Hanspaulské ligy. V Radlicích si dvakrát zahrál za první tým mužů (tehdejší 1. B třída), v "Hanspaulce" je jeho maximem třetí liga. Je dlouholetým fanouškem pražských Bohemians 1905, za což může jeho otec (navzdory tomu, že je zarytým sparťanem). Vzal totiž svého syna na Bohemku v době, kdy tu vrcholila kariéra nejslavnějšího klokana Antonína Panenky. Šance na úspěch českého týmu na letošním Euru je podle něj značná. "Čtvrtfinále by z toho mohlo být, za určité konstelace stačí jeden vstřelený gól a jedna výhra. To by naši mohli zvládnout," říká.


Jan Malý (25)

Jako fotbalový novinář má pro fotbalového fandu v podstatě ideální povolání. Chodí na fotbal, píše o něm a ještě mu za to platí. Každý sporťák, a zvlášť ti fotbaloví v Česku vám ale řeknou, že na stadionech víc trpí, než se baví. A napsat takový referát - ano, ve sporťácké terminologii se tomu tak vážně říká - ze zápasu Hradec-Budějovice, když se za 90 minut prakticky nic nestalo, bývá často očistec. Tehdy se ani ti nejlepší neubrání pokušení a naplní vymezený prostor kanonádou fotbalových klišé. Vrcholem jeho vlastní kariéry byl postup s poděbradským dorostem do divize, poté ale následoval ústup ze slávy na vesnici do 3. třídy. Nejraději sleduje Bundesligu a vrcholným fanouškovským zážitkem byl domácí zápas Dortmundu, při němž se dostal na pověstnou Südtribüne.



více na www.ihned.cz