V roce 1999 byla Nobelova cena za mír udělena mezinárodní humanitární organizaci Lékaři bez hranic - Médecins sans frontieres. Ta zpráva proběhla všemi sdělovacími prostředky, a tak se o lékařích dozvěděla i Terezie Hurychová. Bylo jí šestadvacet, shodou okolností právě pobývala ve Francii, studovala francouzštinu a hledala cestu, jak se dostat do Afriky. Tam ji to táhne odjakživa, už na svitavské zdravotní škole si představovala, jak bude pomáhat tamním dětem. A když si tedy přečetla o Nobelově ceně, vydala se prostě v Montpellier do kanceláře Lékařů bez hranic a zeptala se, zda by nepotřebovali českou zdravotní sestru. Potřebovali.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.