Ekonom v iPadu

Týdeník Ekonom (včetně tohoto článku) si můžete přečíst i na vašem iPadu.

APLIKACI STAHUJTE ZDE.

Má Čína našlápnuto, aby se stala příští světovou supervelmocí? Tuto otázku je slyšet stále častěji, neboť čínský hospodářský růst se překotně žene kupředu tempem přesahujícím osm procent ročně, zatímco rozvinutý svět se dál utápí v recesi. Čína je už dnes druhou největší ekonomikou světa a v roce 2017 bude největší. A její vojenské výdaje rostou rychleji než HDP.

Otázka tedy zní docela rozumně, dokud jí nedáme americký podtext. Pro Američana může existovat jen jedna supervelmoc, takže vzestup Číny půjde automaticky na úkor Spojených států. Pro mnoho lidí v USA dokonce Čína představuje existenční problém. To je však notně přehnané. Ve skutečnosti je existence jediné supervelmoci vysoce abnormální a umožnilo ji pouze nečekané zhroucení Sovětského svazu v roce 1991. Normálním stavem je soužití několika velkých mocností, někdy mírové a někdy válečné.

Zodpovědná Čína?

Rozumná otázka tedy nezní, zda Čína nahradí USA, nýbrž zda si začne osvojovat některé atributy světové mocnosti, hlavně vědomí zodpovědnosti za globální řád. I když otázku formulujeme tímto způsobem, nenabízí jednoznačnou odpověď.

Prvním problémem je čínská ekonomika, na povrchu dynamická, ale pod povrchem vratká. Analytik Chi Lo jasnozřivě vykresluje obraz makroúspěchu vedle mikronezdaru. Obrovský stimul ve výši čtyř bilionů jüanů, který v listopadu 2008 putoval převážně do ztrátových státních podniků prostřednictvím přímých bankovních úvěrů, udržel čínský růst navzdory globální recesi.

Cenou za to však byla stále závažnější nevhodná alokace kapitálu, která se odrazila na rostoucím portfoliu špatných úvěrů, přičemž přehnané úspory čínských domácností nafoukly bubliny na trhu nemovitostí. Chi tvrdí, že krize z roku 2008 rozbila čínský model růstu taženého exportem v důsledku dlouhodobého oslabení poptávky v rozvinutých zemích.

Čína dnes naléhavě potřebuje opětovně vybalancovat svou ekonomiku tím, že přesune těžiště od veřejných investic a vývozu směrem k veřejné a soukromé spotřebě. Krátkodobě je zapotřebí investovat část jejích úspor do reálných aktiv v zahraničí, ne je pouze "zaparkovat" v amerických pokladničních poukázkách. V dlouhodobějším výhledu se však musí snížit přehnaný sklon čínských domácností k úsporám, a to rozvinutím sociální záchranné sítě a nástrojů spotřebitelských úvěrů. Chce-li být navíc Čína světovou hospodářskou velmocí, potřebuje měnu, do níž cizinci budou chtít investovat. To znamená zavést plnou směnitelnost a vytvořit hluboký a likvidní finanční systém, akciový trh pro získávání kapitálu a tržní úrokovou sazbu pro úvěry.

Export hodnot

Druhým problémem jsou politické hodnoty. Další "vzestup" Číny bude záviset na demontáži komunistických pilířů, jako jsou veřejné vlastnictví majetku, kontrola populace a finanční represe. Otázkou zůstává, jak daleko budou smět tyto reformy zajít, než zpochybní politický monopol komunistické strany.

Čínský politický systém podepírají dvě kulturní hodnoty. První z nich je hierarchický a rodinný charakter čínského politického myšlení. V zemi navíc existuje velmi malá víra v posvátnost lidského života: buddhismus tvrdí, že mezi lidmi, zvířaty a rostlinami není rozdíl. Závazek chránit lidská práva byl do čínské ústavy vepsán v roce 2004; jak ovšem dokládá nedávný případ slepého disidenta Čchena Kuang-čchenga, je to prázdná fráze.

Podobně i soukromý majetek stojí na žebříčku níž než majetek společný. A pak je zde konfuciánská doktrína "nebeského mandátu", která legitimizuje politické vládnutí. Dnes ho nahradil mandát marxismu. Tato historická dědictví omezují rozsah, v jakém bude Čína schopna podílet se na globálním vedení, které vyžaduje určitou míru slučitelnosti čínských a západních hodnot. Západ tvrdí, že jeho hodnoty jsou univerzální, a USA a Evropa nepřestanou nutit tyto hodnoty i Číně. Lze si těžko představit, že by se tento proces obrátil a Čína začala vyvážet vlastní hodnoty.

Čína má na vybranou: buď může přijmout západní hodnoty, nebo se může pokusit "ukrojit si" určitou východoasijskou sféru, aby se od těchto hodnot izolovala. Druhý jmenovaný kurz by vyprovokoval konflikt nejen s USA, ale i s jinými asijskými mocnostmi, zejména s Japonskem a Indií. Nejslibnější možná budoucnost tak Čínu pravděpodobně čeká, pokud přijme západní normy a pokusí se je dochutit "čínskými specifiky".

© Project Syndicate 2012
www.project-syndicate.org

Robert Skidelsky
profesor politické ekonomie na univerzitě ve Warwicku

"Lze si těžko představit, že Čína začne vyvážet vlastní hodnoty."

"Existence jediné supervelmoci je vysoce abnormální a umožnilo ji pouze nečekané zhroucení Sovětského svazu."

Související
Zobrazit