Jaká je vaše původní profese?
Projektant, ale brzy jsem od toho utekl. Pak jsem nedokončil fakultu novinařiny na Univerzitě Karlově, protože mi studium překazil rok 1969. Odešel jsem v tom roce z Československého rozhlasu a šel pracovat na volnou nohu jako manažer Marie Rottrové, Olympicu a dalších. Také jsem byl scénáristou pořadů, např. Divadélko pod věží, Manéž Bolka Polívky atd.
Jak vznikl nápad vybudovat soutěž krásy Miss Československo?
V osmdesátých letech jsem díky svému privátnímu učiteli Jaroslavu Dietlovi, který mne doporučil, pracoval jako externí dramaturg tehdy nového Paláce kultury a sportu Vítkovice v Ostravě. Mým úkolem bylo vymýšlet a realizovat projekty pro velké auditorium. Z tohoto požadavku jsem logicky dospěl k pořádání Miss Československa, což v té době bylo zakázáno. Podařilo se mi ji zorganizovat, získat nutné souhlasy úřadů a zejména kontakty na světové soutěže. Po revoluci přešla logicky Miss pod moji tehdejší firmu.
Nestýská se vám po Miss, kterou jste od základu vybudoval?
Nestýská. To "dítě" je už dospělé a odešlo do světa... Nestýská se mi ani po ostatním šoubyznysu. Jednak jsem zcela zaujat novým podnikáním a druhak se s přáteli ze šoubyznysu občas setkávám. A na ty ostatní jsem už zapomněl.
V čem byla vaše motivace odejít ze šoubyznysu a zařídit si farmu, kde nastala radikální změna?
V šoubyznysu jsem za cca 30 let udělal vše, co umím. Jako manažer, scénárista i podnikatel. Víc bych už nedokázal. Nicméně farmou jsem si splnil svůj životní sen. Vyrůstal jsem pod Blaníkem v sousedství krásného statku, který v padesátých letech vzali původnímu majiteli a pak jej zničilo JZD. Po restitucích jsem statek i s 30 ha pozemků koupil v polorozpadlém stavu a vrátil mu původní funkci, transformovanou do současnosti a budoucnosti.
Není v současné době krize riskantní změna?
Ekonomicky určitě. Investoval jsem veškeré své finance, včetně prodeje pražského bytu. Nicméně tento projekt - stavby - po mně zůstanou do budoucna. Ze šoubyznysu zůstávají "pomníky" zpěvákům v podobě CD, hercům ve filmech, hudebníkům v nahrávkách jejich umění. Po producentech a manažerech toho moc nezůstane. Jen nějaké peníze a pár vzpomínek. A já si myslím, že po úspěšném muži, za něhož bych se rád alespoň trochu považoval, má něco hmatatelného zůstat.
Využívá dál kontaktů, které za ta léta máte?
Samozřejmě. Vlastně se díky nim občas k šoubyznysu vracím. Proto zde vystupují a Farmu Blaník navštěvují takové osobnosti, jako Lucie Bílá, Bolek Polívka, Petr Janda, Jan Měšťák, Marie Rottrová, Taťána Kuchařová, Václav Vydra, Jiří Adamec a mnoho dalších. Rovněž jsou určitou výhodou moje kontakty z minulosti v médiích, mezi sponzory atd.
Farma je přizpůsobena především dětem. To je o laskavosti, hravosti pohádkách, trpělivosti, předávání zkušeností. Tedy naprosto odlišný svět než ten, ve kterém jste před tím žil. Co od něho očekáváte?
Největším kouzlem na tomto světě je zrození člověka, tedy dítě. Je bezbranné, hravé, má fantazii, musíme o ně pečovat a vychovávat je. Já jsem u svých prvních synů mnohé zanedbal, právě díky šoubyznysu a mladické nemoudrosti. Tak se to snažím napravit v současném projektu, který není vůbec o komerci, penězích a úspěšnosti, ale je zaměřen především na radost dětí a službu dětem a jejich rodičům. Je rovněž pro mé děti a vnoučata.
Co vše obnáší být majitelem a šéfem zároveň?
Tisíce věcí. Ani je neumím vyjmenovat. Jdou automaticky kolem mne a tak se jim věnuji podle svého času, síly a zkušeností. Zejména jsou to ale starosti: "Přijedou návštěvníci do Farma-parku?", "Ubytuje se dost hostů v hotýlcích Farmy Blaník?", "Bude nadále zájem o svatby a školení u nás?", "Bude pořád tak chutnat hostům v naší skvělé restauraci?" atd. Největší starost mi dělá obtížně odhadnutelná prognóza, zda finančně zvládneme provoz farmy. Zaměstnáváme tu kolem 20 lidí, mnohé jen sezónně, nebo brigádně, ale každý takový člověk musí být slušně zaplacen. K tomu nákladné energie, krmení pro zvířata, propagace a desítky dalších investic, které stojí velké peníze. To vše si budeme moci dovolit pouze za předpokladu, že se u nás bude hostům líbit, že se budou vracet, že o tom řeknou ostatním. Zatím to tak je, ale jak to bude za rok, za dva, nelze bezpečně odhadnout. Všechny své peníze jsem investoval. Teď se ukáže, zda jsou investovány do života schopného projektu. Já jsem přesvědčen, že ano, ale "člověk míní a život mnohdy mění"...
Proč máte na farmě vyvěšenou tabulku s textem :"Tento projekt byl realizován výhradně z vlastních prostředků, tedy bez dotací"?
Protože tomu tak je. Já se domnívám, že v současné době jsou dotace natolik nevěrohodné, že jsem rád, že jsme žádné nevyužili. Pokoušeli jsme se o ně přirozeně, protože jaký jiný projekt je logištější státem a EU dotovat, než takový, jaký jsme vybudovali my? Je "pro lidi", ne pro pár kamarádů, či obchodních klientů. Nicméně první dotaci nám doslova ukradl právě David Rath a peníze převedl kamsi jinam a další přislíbené dotace jsme raději vzdali sami. Dotační podmínky u nás jsou totiž tak zbyrokratizované a komplikované, že je lepší je nepřijmout. Přesto, jak se denně dozvídáme, je i tento komplikovaný způsob dotací snadno zneužitelný. A s tím já nechci mít a nemám nic společného.
Patříte k lidem, majitelům firem, kteří přichází jako první a jako poslední odchází?
Ne. Na to už naštěstí mám "své lidi". Především šéfy jednotlivých úseků farmy - ubytovací, gastro, Farma-park a technický provoz, včetně starosti o zvířata. Trvalo nám nějakou dobu, než jsme je sehnali, ale nyní jsem s těmi, kteří tu pracují, velmi spokojen.
Vaše farma je v místě, kde není dostatek pracovních příležitostí. Bylo pro vás těžké najít zaměstnance? Kde jste hledal?
Ano bylo. A moje zkušenost v úplně novém prostředí, než byl šoubyznys, je taková, že nezaměstnaným je většinou ten, komu se nechce pracovat. Měli jsme tu pár takových lidí, zejména z blízkého okolí. Drtivá většina z nich naprosto neobstála. Nejsou zvyklí poctivě pracovat, jen by rádi byli někde zaměstnaní a brali peníze. A tak se potulují od zaměstnání k zaměstnání, odkud je většinou vyhodí. Mezi tím využívají státní podpory v nezaměstnanosti a někteří i známých lékařů, kteří je prohlásí za nemocné a tak je opět živí stát. Na některé zvlášť křiklavé případy upozorňujeme státní orgány, neboť jsou to doslova příživníci, ale zatím jsem nezaznamenal přílišný zájem to řešit.
Váží si lidé u vás toho, že mají práci?
Myslím, že ti dobří a pracovití ano, ale lenoši, nemakačenkové a příživníci ne. Nicméně s těmi se rychle rozcházíme.
Čím chcete na farmě zaujmout, abyste se odlišil od konkurence?
Zejména kvalitou, zaměřením a prostředím. Podobných ubytovacích zařízení u nás je mnoho, ale jen v těch nejlepších je špičkové ubytování za dostupné ceny, skvělá kuchyně, nádherné okolí Podblanicka, které mnozí objevují až nyní, nepřeberné vyžití pro děti i dospělé a v neposlední řadě atraktivita prostředí. To jen tak někde nenajdete. Ne nadarmo je naším sloganem "Co nenajdete v zahraničí, najdete u nás".
Byl jste prezidentem, šéfem, majitelem, jakých zkušeností jste nabyl v jednání s podřízenými, s lidmi?
Já jsem si nikdy nehrál na nadřízeného. Přestože jsem asi dominantní typ člověka i podnikatele, raději s lidmi jednám po dobrém, přátelsky. Někdy až moc, takže je to zneužitelné. Ale já už jiný nebudu...
Řídíte se intuicí?
Já jsem v tomto směru poměrně naivní, možná neintuitivní. Dám především na svoji ženu, která je pravým opakem. A většinou se mi to vyplácí.
Zklamal jste se někdy v lidech a v čem?
Mnohokrát. Například protože si neváží dobrého bydla, že nejsou loajální, že pomlouvají, závidí. Je to pro mne dobrá a zatím poměrně nepoznaná škola. Ale zklamání se postupně mění v názor, ve zkušenost, že "zklamat vás může především nekvalitní, nepracovitý a nečestný člověk". A těch se raději včas zbavujeme.
Jak řešíte konflikty se zaměstnanci nebo s návštěvníky?
Ty běžné ponechávám na šéfech jednotlivých úseků. Já do toho vstupuji jen ve výjimečných případech. Musím dodat, že nejsem ředitelem Farmy Blaník. Jsem pouze jednatelem a se svými syny spolumajitelem. Nicméně myslím, že mne zaměstnanci považují za jakéhosi "otce projektu Farmy Blaník" a že mám jejich respekt. Ale snažím se s nimi vycházet přátelsky. Na druhé straně jsem ale asi poměrně náročný, až pedantský. Zatím to se mnou většina vydržela.
Jaká je vaše nejsilnější stránka?
Dotahovat věci do finále. Nevzdávat své záměry. Možná i nápady, vytrvalost a výdrž.
Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Je mi sedmdesát a tak jich moc už není. Co umím, jsem už udělal. Víc toho bohužel neumím. Splnil jsem si obtížný a krásný sen vybudovat "Podblanický ráj dětí a zábavy" v krásném prostředí, sloužící rodinám s dětmi i dalším lidem. Teď jej budeme rozvíjet, vylepšovat, zdokonalovat. A budu šťastný, když to bude dělat radost nejen mým dětem a vnoučatům, ale všem ostatním.
Miloš Zapletal založil Miss ČR v roce 1989 a byl její vůdčí osobností až do roku 2010.
Foto: Archiv Miloše Zapletala
Alka Hájek
autorka je novinářka
