Na žádné mapě nenajdeme přístav, do kterého loď unie evropských států směřuje. Nejistota o cíli ve smyslu definitivního ideálu není však jejím mankem, ale její předností: propojování evropských států a prohlubování jejich součinnosti je a bude procesem s otevřeným koncem. Tento proces má jediný smysl, kterému se podřizuje vše: na kontinentě se už nesmí vést války.

To ale také znamená, že EU bude za pět let docela určitě zase uprostřed nějaké krize. Krize je totiž způsob její dnešní existence: když Evropané vědomě, moudře rezignují na "evropskou finalitu", musí být možné každý nabraný směr učinit sporným. Budou ústupy, návraty, bude třeba opravovat chybná rozhodnutí. A členských států nemusí jen přibývat: kupříkladu na Řecko bych si dnes nevsadil.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se