Ekonom v iPadu

Týdeník Ekonom (včetně tohoto článku) si můžete přečíst i na vašem iPadu.

APLIKACI STAHUJTE ZDE.

Plešatost není nemoc, ale trápí mnohé, proto japonské myšky - naháči s černými vlasy - jistě vzbudí naděje ve všech plešatých mužích, kteří budou další výsledky výzkumu bezpochyby netrpělivě sledovat. Dosud existovala jediná pomoc - autotransplantace vlastních vlasových kořínků z jiných částí hlavy.

Nová metoda využívá "zázračných" schopností kmenových buněk. Vědci použili kmenové buňky myší a lidské buňky plešatých mužů a podařilo se jim za pomoci růstových faktorů vypěstovat a namnožit folikuly, z nichž vlasy vyrůstají. Výzkumníci rovněž vymysleli postup, jak vlasy donutit, aby nejen rostly a vyvíjely se, jak mají, ale aby se také správně napřimovaly. Po vnesení namnožených folikulů do míst, kam si myši nedosáhnou, tedy na záda, začaly první vlasy rašit po dvou až pěti týdnech. Vypadaly a chovaly se jako přirozená pokrývka hlavy: procházely normálním růstovým cyklem, napojily se na svaly a nervy pod kůží a rostly tak, jak mají.

Takaši Tsuji z Tokijské univerzity, jehož studii zveřejnil časopis Nature Communication, je přesvědčen, že použitá technika a vynikající výsledky jsou velkým příslibem pro léčbu plešatosti. Je to poprvé, co se podařilo donutit k růstu lidské vlasové buňky. Vědci se však ještě musejí naučit pěstovat buňky po milionech, potřebných ke znovuzaplnění olysalé hlavy.

Znovu uvidět

Ztráta zraku je mnohem závažnější problém než ztráta vlasů. Proto jsou tak důležité výsledky druhé studie publikované rovněž v dubnu v prestižním časopise Nature.

Výzkum britských vědců dokázal, že použití kmenových buněk jako náhrady za poškozené buňky vede i k navrácení zraku. Zatím však pouze u myší s vrozenou noční slepotou, dědičnou chorobou části sítnice citlivé na světlo. Robin Ali z Londýnské univerzity se svým týmem dokázal nefunkční světločivné buňky nahradit za pomoci kmenových buněk třídenních myší. Implantované buňky převzaly funkci fotoreceptorů a napojily se na nervové spoje.

Vědci vnesli do každého oka, které normálně obsahuje šest milionů tyčinek, zhruba 26 tisíc nových buněk. Z nich se jen 10 až 15 procent "ujalo" - a přesto se vidění myší zlepšilo. Myši byly schopné lépe rozlišovat kontrast mezi bílou a černou oproti slepým myším, které buněčnou terapií neprošly, a rovněž prokázaly mnohem lepší schopnost orientovat se ve vodním bludišti. Postup použitý u myší může být podle vědců použit i u makulární degenerace (degenerace žluté skvrny), která postihuje mnoho starých lidí na celém světě a je dosud neléčitelná. Doktor Ali však brzdí přílišné naděje - upozorňuje, že celý postup bude potřeba nejdříve ještě dále studovat na myších, než se přistoupí k lidským pacientům.


Více se dočtete v novém vydání týdeníku Ekonom, který vyšel ve čtvrtek 17. května, nebo pod odkazem níže:

banner 2

Související