Jaromír Nohavica se prošel po romské čtvrti a napsal písničku. Pro část národa se stal odporným rasistou, pro část zase oslavovaným bijcem nepřizpůsobivých. Než se přidáte na jednu, nebo druhou stranu, snažně Vás prosím: přečtěte si, co Nohavica napsal. Není to žádný rasismus. Je to jen tak nějak zrýmovaná zkušenost. Bez hodnocení, bez výzev, bez stopy aktivismu. Možná je to opět zkušenost opilcova, nevím. Nohavica měl nesporně silnější chvilky, ale není jediný, v kom si groteskně podávají pac genialita a škvár. Nezval, London, Hemingway... Nohavica je to, čemu se říká lidový umělec. Jenže ne onoho primitivního typu jako Landa nebo Klus. Pokud si do něj lid projektuje své frustrace, je to problém lidu. Ne Nohavicův.