Julie Hrstková: Čísla, fakta, mýty

Možná to pro banky ani pro "motor" ekonomiky není tak úplně dobrá zpráva, ale fakt, že lidé začínají víc zvažovat, na co si půjčí, a omezují spotřebu, je pozitivní. Čísla z finančního sektoru potvrzují, že - s výjimkou hypoték - růst bankovních úvěrů šlápnul na brzdu. A hypotéky jedou jen proto, že se ceny bydlení zdají být na dně.

Investice do nemovitostí se obecně (i přes několikaletý pokles cen, který odborníci každým rokem označují za konečný) považuje za bezpečnou a lidé zatím tento druh úvěrů splácejí. Přesto se nelze nezeptat, zda je dvaadvacetiprocentní tempo růstu hypoték v prvním čtvrtletí roku, který neslibuje ani růst zaměstnanosti, ani vyšší příjmy, adekvátní. Zájem o bydlící půjčky je natolik výrazný, že začíná být pod dohledem zahraničních analytiků, kteří se obávají analogie se Španělskem. Tamní, podle některých odhadů až dvacetiprocentní podíl toxických úvěrů na celkovém objemu hypoték se stal noční můrou celé eurozóny. Podobná bublina prý v Česku nehrozí, neboť nemovitosti prý nemají kam padat (a tím pádem jsou zdravé i bilance bank). To samé by ale před pěti lety prohlásil kterýkoliv ze španělských bankéřů.