Po akademii, kterou vystudoval v padesátých letech, si musel dát od sochařiny čtyři roky pauzu. Bál se totiž, že tou školou "načichl".

Sochař a malíř Jan Koblasa nikdy nepodléhal socialistickým iluzím - také proto se v roce 1968 rozhodl pro emigraci. Díla, která vznikla v Německu, Itálii nebo v USA, tvoří velkou část výstavy, jež se dnes otevírá v Jízdárně Pražského hradu.

Osmdesátiletý sochař vysoké rozložité postavy, decentně se podpírající dřevěnou holí, provádí předvernisážové návštěvníky po výstavě s velkou samozřejmostí. Kromě "akády" totiž kdysi vystudoval také scénografii (spolupracoval například s režisérem Otomarem Krejčou), a tak si často ke svým výstavám navrhuje i jejich architekturu.

Pro dlouhý prostor Jízdárny vymyslel labyrint různě lomených panelů, které vytvářejí intimní kabinety pro drobnější díla a efektní clonu pro monumentální práce. Právě ty jsou pro Koblasu typické.