Prase v české politice a solidární příspěvek

Přístup vlády k daňovým zákonům připomíná atrakce na Matějské pouti. Z některých se točí hlava, z jiných vzroste adrenalin, z dalších se může udělat i nevolno. Ceny za ně ale vytrvale rostou.

Vláda, tedy zatím jen ekonomičtí ministři, minulý týden představila návrh daňových změn, které mají přinést více peněz do státního rozpočtu. Proč to ale dělat jednoduše, že? ODS nechce nechat sáhnout na paušály OSVČ v domnění, že si tím pojistí jejich hlasy, a tak se vymýšlejí různé okliky.

Bude-li živnostník uplatňovat paušály, nemůže uplatňovat slevy na dani ani daňové bonusy. Při určitém obratu bude moci paušál uplatnit, při jiném už ne. Politické mimikry zkrátka přebíjejí srozumitelnost, jednoduchost a předvídatelnost daňového systému, dávno zapomenuté jsou třeba volební sliby, že daňové přiznání bude pouhý jeden list papíru.

"Úkol jako prase"

Změny v sazbách DPH zase připomínají jojo. Bude to čtrnáct a dvacet, nebo patnáct a dvacet jedna, nebo společných sedmnáct a půl? Nakonec to tedy od příštího roku vypadá na patnáct a dvacet jedna.

Pravicové strany nechtějí ani to, aby jim někdo předhazoval, že zvyšují daně bohatým, a tak už vyšší daň pro lidi s příjmem nad čtyřnásobek průměrné mzdy, cca nad sto tisíc, není daní pro bohaté (ani vysokopříjmové), ale nově jde o solidární příspěvek.

Když solidární, bude i dobrovolný? To jistě ne. Bude to prostě o šest nebo sedm procent (to se ještě neví) vyšší daň než "normální" daň z příjmu. Ta zase vzroste o procento, ale to se ještě uvidí, protože se může počítat buď ze superhrubé, nebo v příštích letech opět z hrubé...

Premiér Petr Nečas vykládá do novin, že "dostat se k deficitu pod tři procenta HDP je úkol s prominutím jako prase". Ale v českých daních aby se, také s prominutím, prase vyznalo. Pro začátek by stačilo alespoň nazývat - solidárně se zdravým rozumem - daně daněmi.

Robert Břešťan
šéfkomentátor týdeníku Ekonom

Pro začátek by stačilo začít nazývat daně daněmi.