Nervozita některých ústavních činitelů ze zveřejněných odposlechů, kterou si leckdo vysvětlil jako neúctu k právnímu státu, může mít jiný původ, stejně jako kličkování stávajícího premiéra. Stále víc se totiž vnucuje znepokojivá otázka: Máme co činit s řízeným únikem informací z Bezpečnostní informační služby, který začíná kompromitovat i službu samotnou?

Odposlechy zatím potvrzují skutečnosti známé již v době jejich vzniku, ale dříve utajené nejspíše z politických důvodů. Lze ale předpokládat, že by BIS porušila zákon a byla v takovém rozvratu, aby její příslušníci s odposlechy "obchodovali"? Anebo ti, kteří službu úkolují, zadávali úkoly službě více z politických pohnutek než s ohledem na ústavní a bezpečnostní zájmy země?