Ekonom v iPadu

Týdeník Ekonom (včetně tohoto článku) si můžete přečíst i na vašem iPadu.

APLIKACI STAHUJTE ZDE.

Připravujete reformu státního zastupitelství. Co by měla obsahovat?

Chceme zlepšit sjednocovací praxi, kterou je obtížné vykonávat při existenci dvou vrchních státních zastupitelství. Hlavně je ale naším cílem posílit odpovědnost státních zástupců.

Jak to myslíte?

Každý případ by měl řešit konkrétní státní zástupce, který sice nebude nezávislý jako soudce, ale i tak mu budou udělovány pokyny pouze písemně a budou muset být uloženy ve spise. Mělo by se tak zabránit těm ústním pokynům, které jsou netransparentní a prakticky nedohledatelné. Je obtížné potom dovozovat odpovědnost.

Součástí reformy je i rušení vrchních státních zastupitelství. Nemůže to souviset s čistkou korupčního prostředí na tom pražském? Když zrušíte úřad, tak se zbavíte i jeho neúspěšně odvolaného šéfa Rampuly...

To není klíčový důvod, ten je skutečně koncepční. Chceme přejít u soudů i zastupitelství na třístupňovou soustavu.  Vedlo-li nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana k rušení i personální obsazení, nechci spekulovat. Nechci vytvářet princip kolektivní viny a tvrdit, že všichni státní zástupci v Praze jsou nepracovití nebo přímo podjatí.

Bude mít odvolání pana Rampuly nějaký dopad na reformu?

Doufám, že nikoli. Udělám vše pro to, aby byla v tomto roce přijata. Za přibližně půl roku by měla být na ministerstvu připravena. Je to složitý proces a první nezdar s panem Rampulou nás nemůže vést k tomu, abychom si sypali popel na hlavu a odstoupili od reformy. Počítáme s tím, že v případu odvolání vrchního státního zástupce podáme kasační stížnost.

Je něco, co byste zpětně udělal u odvolání jinak?

Byly v podstatě dvě cesty. Buď rychle prosadit reformu státního zastupitelství a pravidla pro odvolávání. Potom by šlo pana Rampulu bez většího rizika odvolat za dva roky, nebo to ,  co jsme uskutečnili. Udělal bych to dnes stejně. Přišlo nám vhodnější zvolit riskantnější cestu, ale udělat to čestně a pokusit se o personální očistu vrchního zastupitelství v Praze. Rád bych zdůraznil, že jsme to celé dělali mimořádně pečlivě a udělali vše proto, aby bylo odvolání platné. Je to tak precedentní věc, že jsou na věc různé názory a nedá se říc i , že zrušení znamená naši chybu.

Nesete odpovědnost podobně jako manažeři, ale nemáte stejné nástroje. Když byste nic neudělal, tak byste byl pranýřovaný. Dnes jste ale i za to, že jste chtěl okamžitě něco udělat. Není to nespravedlivé?

Určitě se musí učinit změna. Situace je dnes tristní, protože ministr má pravomoc, a dokonce i povinnost odvolávat, pokud jsou k tomu důvody. Nemá k tomu ale pravidla. V budoucnu by měl odvolávat státní zástupce nepolitický kárný senát zřízený při Nejvyšším správním soudu. Když by odvolával dlouho kárný senát, tak by to nikomu nevadilo. Když to ale dělá ministr alias politik, tak všichni zkoumají, co za tím může být. Kárný senát je už také součástí reformy.

Může nějak ovlivnit odchod Stanislava Mečla, dočasně pověřeného vedením vrchního státního zastupitelství, vyšetřování znovuotevřených případů?

Předem je třeba říci, že pan Mečl nečiní nic po domluvě se mnou a je zcela nezávislý. Poznal jsem ho až po jeho výběru Pavlem Zemanem. Současně je třeba ale říci, že se mi moc líbí razance a férovost, se kterou se do případů pustil. Věřím, že pan Rampula bude natolik korektní, že když uvidí probíhající soudní řízení, bude tam dělat pouze minimální zásahy, aby úřad příliš netrpěl.

V reakci na bouři týkající se anonymních akcií dostalo vaše ministerstvo za úkol zpracovat celý tento problém. Vytváříte nyní zákon o transparentnosti, který by měl anonymní akcie zaknihovat. Kdo k nim bude mít přístup?

Cílem je zabránit, aby se přes tento druh společností praly špinavé peníze. Přístup k informacím tak budou mít jen orgány činné v trestním řízení, tedy policie, soudy a státní zastupitelství a navíc ještě finanční úřady.

Pomůže ale uložení v nějakém centrálním depozitáři? Stále přece bude možné schovat majitele do zemí, které tyto akcie mají. V podstatě se tak přidá jen další stupeň vlastnictví...

To bude ale právě na policii a státním zastupitelství, aby tyto struktury rozkryly. Ten řetězec může být složitější, ale my tomu nemůžeme zabránit. Asi těžko upravíme právní řády cizích států. Pokud to umožňují, tak v dnešním globálním ekonomickém světě asi těžko zamezíte, aby jich někdo nevyužíval.

Splní se ale vůbec cíle zákona?

Pomůže to policejním složkám. Navíc dohledat konečné vlastníky umějí novináři. Konečné řešení to ale není, ani být nemůže, protože firmám nemůžete zakázat vlastnit akcie. Filozofie zákona je navíc taková, že rozkrývat to budou až společnosti obchodující se státem. Není přece veřejným zájmem znát skutečné vlastníky všech firem.

Bude možné dohledat i minulé vlastníky anonymních akcií?

Žádný zákon nemůže působit do minulosti a my musíme napsat něco, co projde i u Ústavního soudu.

A to ani za situace, kdy by tato informace byla pouze uložena v depozitáři?

K tomu není možné akcionáře donutit. Jsou tady miliony drobných akcionářů, normálních lidí, kteří vlastní anonymní akcie. To není banda zločinců a kmotrů. Pro ty bude zátěží už jen to, že si budou muset vést konto, a nejde je přece nutit ke zjišťování předchozích vlastníků třeba tři roky zpět.

V druhé části zákona je povinnost rozkrývat skutečné vlastníky i v účetních závěrkách ukládaných do obchodních rejstříků, když se firma uchází o veřejné zakázky. Určitě to některé donutí konečně začít ukládat věci do rejstříku. Jak to ale bude vynucováno? Dnes většina společností neukládá vůbec nic...

Stát, nebo jeho část bude mít možnost potom od smlouvy s takovou firmou odstoupit, a navíc jí nevyplatit vůbec zisk ze smlouvy.

Důležité to je pro situace, když se mění politici, a ti odcházející na poslední chvíli uzavírají smlouvy, kterých se potom není možné zbavit. Nejlepším příkladem je bývalý ministr Pavel Němec. Nově od nich půjde odstoupit.

V Praxi to tedy bude znamenat, že před uzavřením smlouvy se státem si podnikatel bude muset spočítat, má-li více než 25 procent příjmů od státu, a podle toho dát informaci do závěrek?

Ano, přesně tak. Jinak by porušil zákon, a kdo porušuje zákon, tak by se neměl účastnit vztahů s veřejnými subjekty.

Zveřejňovat vlastníky bude nutné už pro transakce převyšující milion korun. Není to málo?

Ještě o tom budeme debatovat. Vlastníci se ale rozkrývají jen od určitého procenta, a firmy tak nebudou muset vyjet celé seznamy všech tisíců akcionářů. Nás budou zajímat jen vlastníci, kteří mají určitý strategický rozhodovací podíl.

Na konci roku se schválil revoluční bič na firmy v podobě zákona o trestní odpovědnosti firem. S tím ale mají pracovat státní zástupci, kteří třeba hospodářské kriminalitě prakticky nerozumějí...

Uděláme maximum pomocí seminářů pro státní zástupce a soudce. Dva už se uskutečnily. Máte ale pravdu, je to nová úprava a až praxe přinese navíc konkrétní kauzy, na kterých se budou moci soudci práci se zákonem naučit. Státním zástupcům se ale práce spíše ulehčí, protože jim dáváme do rukou nový nástroj a nebudou muset hledat konkrétní viníky.

Při čtení zákona vypadá naprosto paradoxně, že firmy budou trestány třeba za znásilnění, ale už ne za kartely. Proč ustanovení zmizelo z návrhu zákona?

Byl to velký boj s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, který říkal, že používá evropské právo a šetří kartely sám s pomocí evropské komise. Policejní orgány by to podle úřadu nezvládly. Úřad navrhoval vynětí dokonce pěti trestných činů, my jsme souhlasili jen s tímto jediným.

Zákon také zavádí možnost zavádění preventivních programů, které zbaví podnikatele odpovědnosti za všechny jeho zaměstnance. Podnikatelé je ale nemusejí stihnout zavést. Měli podle vás dostatek času, když byl zákon v druhé polovině prosince schválen a je účinný od 1. ledna?

A co by bylo třeba ještě udělat? Začít se učit, že není možné páchat trestnou činnost...

A co tedy ty programy?

Dal bych podnikatelům radu, aby nepáchali trestnou činnost. Připravovat se na něj dlouhodobě mi přijde iracionální.

Firmy ale odpovídají za drtivou většinu zaměstnanců. Není třeba jim dát více času?

Zaměstnanci ale musejí poslouchat pokyny, když něco udělají. Každý slušný podnikatel už má navíc přece nějaký systém na prevenci zavedený. Dávat jim ještě další prostor, aby trestnou činnost dopáchali, je přece absurdní.

Na seminářích, které jsou organizovány největšími advokátními kancelářemi, tak ale podnikatelé skutečně nevypadají a hledí na přednášející s údivem. Dokonce ani advokáti často nevědí, co přesně mají nově zavádět. V Británii to vyřešilo ministerstvo tak, že publikovalo nezávazný návod, kde podnikatelům podrobně možná opatření popsalo a doporučilo. Chystá se k něčemu podobnému i to vaše?

To je pouze teorie, která neodpovídá realitě. Proč by mělo ministerstvo někomu určovat povinnosti a zvyšovat mu náklady. Rozumný podnikatel přece musí vědět, co udělat se svými zaměstnanci, aby nepáchali trestnou činnost. Pokud ne, tak svoji firmu nezvládá. Navíc jednání zaměstnance konajícího protiprávní činnost mimo své pravomoci a mimo pokyny nadřízeného není firmě přičitatelné.

Zákon ale hovoří o výkonu pracovních úkonů, není to něco jiného? Co třeba uklízečka, která by někoho praštila koštětem?

Tak to bude exces. Když ale bude vytírat podlahu a v kýblu bude mít jed, tak už to bude trestný čin proti životnímu prostředí. Ještě lepší příklad by mohla být pasivita firmy. Firma provozující autobusovou dopravu by odpovídala třeba i za řidiče, který se nabourá, a způsobí zranění, protože nevydala metodiku, kterou lze požadovat podle zvláštních zákonů. Metodika k odpovědnosti je zajímavý nápad, ale něco podobného nechystáme. My se postaráme o vyškolení soudů a zastupitelství. Podnikatelé si na to musejí najít advokáty.

Související