Největší český romantický básník, extravagantní intelektuál a také jeden z průkopníků turistiky spatřil světlo světa na Újezdě v Praze v domě U Bílého Orla. Pokřtěn byl jako Ignác, ale jméno si později počeštil na Hynka. První básnické pokusy psal ještě v němčině, ve dvaceti letech se však ve své tvorbě nadobro uchýlil k českému jazyku. A přesto, když vyšla v roce 1836 jeho nejslavnější sbírka Máj, soudobá domácí kritika pro ni kvůli absenci národnostního apelu nenašla pochopení. Přitom Mácha byl jedním z nejpoctivějších vlastenců, soudě alespoň podle kilometrů, které v českých zemích nachodil.
Tehdy "potulník" - dnes bychom řekli vášnivý turista - cestoval ještě v dobách, kdy téměř nefungovala veřejná doprava a i když si občas patrně stopnul nějaký ten dostavník, většinu cesty musel urazit po svých. Ačkoliv je Mácha vnímán jako osamělý romantický poutník krajinou, žádnou z větších cest nepodnikl sám. Když se třeba vydal roku 1834 do Severní Itálie, šel po jeho boku Antonín Strobach, později předseda říšského sněmu a právník. Společně ušli každý den až 60 kilometrů. Trasa, která jim trvala 6 týdnů, vedla z Prahy přes Rakousy do Benátek, Terstu, Lublaně a zpět přes Vídeň domů.
Ze svých cest pořizoval Mácha i výtvarné záznamy, vytvořil přes sto kreseb a akvarelů navštívených hradů a zřícenin. Vytvářel je přímo na místě, ze vzdálených míst i s pomocí dalekohledu.
Vyhledávání romantických míst se nakonec stalo Máchovi osudným. Když 23. října pobýval na vrcholu Radobýl, všiml si, že v Litoměřicích hoří. Při hašení požáru se nejspíš napil vody, která mohla být zdrojem jeho pozdější infekce. Zemřel v neděli 6. listopadu 1836.
Repro: ČTK
