Vysokoškolská reforma, kvůli které dnes protestují studenti i pedagogové, vychází ze dvou koncepčních omylů. V prvním případě jde o to, jak vymezit vztah studentů k vysoké škole. Návrh reformy vychází z toho, že studenti jsou zákazníky svých škol. Podle mého názoru bychom je ale měli považovat za akademické občany, členy akademické obce. Univerzita je společenství badatelů, kteří kriticky studují existující poznatky o světě a v návaznosti na ně samostatně a originálně svět zkoumají a snaží se o něm dobrat pravdy. Jsou mezi nimi zkušenější - graduovaní, to jest profesoři a další s nižšími grády, kteří vyučují novice a méně zkušené, dosud negraduované. Mají různé postavení, ale všichni jsou na jedné lodi a společně směřují za poznáním, které testují a prověřují v učených disputacích. Tak tomu je nebo má být na univerzitách od věků a odtud, z podstaty univerzity jako badatelského společenství, vyplývají akademické svobody a akademická samospráva. Je ovšem přirozené, že státní moc - zejména totalitní a autoritářské režimy, ale zdaleka nejen ony - se snaží univerzitní výsady potlačit nebo omezit. Kritické myšlení a svobodné bádání bývá pro státní moc nepohodlné a nepříjemné a pro špatnou státní moc je často vysoce nebezpečné.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se