Nejdelší, nejdražší a nejnáročnější Blanka. Tunel, který čeká na předražené kachlíčky

Tunelem Blanka jsem se prošel naposledy před téměř dvěma lety. Od té doby se toho v "nejdražší díře" pod Prahou hodně změnilo. Zatímco v roce 2010 jsem se doslova brodil bahnem a tunelem projela jen nejtežší technika, na začátku roku 2012 se už vezu po vybetonované silnici - Blanka se zdá být na první pohled téměř hotová.

Je to ale jen optický klam. Ano, bahno vystřídal beton, místo těžkých strojů by se tu dnes mohla klidně prohánět osobní auta. Maximální povolená rychlost je tu nicméně zatím omezena na 20 kilometrů za hodinu a občas tu doslova "narazíte" na zpomalovací zábrany, které jakoby měly závodůchtivé dělníky přibrzdit.

Tunelem se tedy sice dá snadno projet, chybí tu ale veškeré technické vybavení. Největší prostor tunelového komplexu - strojovna, která se nachází pod několika domy poblíž Letenského náměstí - je zatím prázdná, resp. plná dělníků pracujících na jejím betonovém zpevnění. Obří "ventilátor" sem bude z ČKD doručen až příští rok.

Celá Blanka pak bude hotová v prvním pololetí roku 2014, na účtu by v tu dobu měla být napsána suma 37 milard korun. "Oficiální konec stavby včetně jejího doúčtování, sadových a dalších povrchových úprav bude v roce 2016," upřesňuje informaci mluvčí Metrostavu František Polák, který je dnes v Blance mým průvodcem.

Krátce se spolu pobavíme o technologii výstavby mostu, který už vyrůstá nad Vltavou poblíž Troje a vyrážíme směrem k severnímu portálu tunelu Blanka. Jedeme terénním autem, cestu by ale v pohodě zvládl i jakýkoliv "osobák". Poprvé zastavujeme zhruba po 500 metrech, na metr přesně pod řečistěm Vltavy.

V ten okamžik mi dochází, že vlastně v Česku asi ani neexistuje jiné místo, kde bych se mohl takhle v klidu projít a mít nad hlavou řeku Vltavu. Zajímavá zkušenost, připadám si výjimečně. Moc dobře vím, že nad mou hlavou je jen 15 až 20 metrů zeminy a pak už hned dno řeky. Ptám se na bezpečnost. "Ne, to se nikdy nepropadne, té břidlice je nad námi dost," odpoví mi můj průvodce.

Strop už je v těchto místech definitivně vymalovaný, je šedivý. Chybí ale například obklady, které budou po obou stranách tunelu zhruba do výšky tří metrů. Celkem má Metrostav nakoupit dlaždičky na 70 tisíc metrů čtverečních. Stát měly původně 77 milonů korun, v přepočtu 1100 korun za metr čtvereční.

Cena obkladů bude ale ve skutečnosti nižší, tvrdí Polák. "Ve výběrovém řízení se chceme s cenou dostat pod tisíc korun za metr čtvereční. Kachlíky jsou dnes projektovány po celé délce tunelu, je to kvůli mytí - pokud by tam byl jen nátěr, nemůžete používat tak vysoký tlak a teplotu vody," doplňuje Polák.

Alternativou k obkladům je totiž speciální nátěrová hmota, která by byla o 60 milionů korun levnější. "Ty kachlíky jsou v principu normální keramický obklad, mají jen o něco větší formát a jsou také o více vypálené. Nátěr se pro potřeby tunelu Blanka nehodí," vysvětluje volbu obkladu Polák.

Opět sedáme do auta a pokračujeme nejnižším místem tunelu směrem na Letnou. Zastavíme se ještě v budoucí strojovně a na místě závalu z roku 2010. Ten tu připomíná už jen velké modré číslo 103 napsané na zdi. Označuje ale jen betonový blok, který tu byl osazen, žádné další upozornění tu není. Nemůžu se nicméně zbavit pocitu, že dělníci moc dobře vědí, co se zrovna na tomto místě už jednou stalo.