Bouchlo razítko a Janě Slanařové se 5. září roku 1996 od základů změnil život. Ze vzorné celní úřednice se náhle stala žena bez práce a bez peněz – zato odhodlaná se bránit proti výpovědi, kterou vzápětí dostala.

Uplynulo 15 let a Jana Slanařová je na tom stále stejně: možná i hůř. Nemá nárok na důchod, žije z dvouapůltisícového příspěvku od státu a bez pomoci rodiny by to celé těžko vydržela. Přitom má už roky od soudu jasný rozsudek, že na začátku vyhazovu stála hrubá chyba celnických šéfů.

Kteří ale teď – jak se zdá – dělají všechno pro to, aby ji nemuseli přiznat. „Dá se říct, že mi zkazili celý život,“ říká Jana Slanařová.

Toho 5. září šla Jana Slanařová, sekretářka celního ředitele v Chebu, na kontrolu ke služebnímu lékaři. Marodila už dlouho – trápily ji problémy s páteří, prodělala těžký zápal plic, k tomu se přidalo onemocnění ledvin, což potvrdili i odborníci z fakultní nemocnice.

Rozhodnutí soudu

Lékař celníků ale Janě Slanařové neschopenku zpětně ukončil – ačkoli jí to vůbec neřekl, a dokonce nebral ohled na to, že je paní Slanařová pořád nemocná. Vše se dozvěděla, až když jí přišla výpověď pro hrubé porušení pracovní kázně. Nadřízení to totiž viděli tak, že bezdůvodně nechodí do práce.

Jestli to byla chyba, nebo jestli to doktor udělal schválně, se nikdy nevysvětlilo. Ani u soudu, kde Jana Slanařová po dlouhých devíti letech vyhrála. „Nebyla schopna vykonávat jakoukoli práci,“ rozhodli soudci Krajského soudu v Plzni s tím, že je tedy výpověď neplatná.

Vítězství to ale bylo jen částečné – a navíc, jak se později ukázalo, i předčasné.

Proč se Jana Slanařová do práce do dnešní doby nevrátila? Má ještě šanci na změnu soudního rozhodnutí? Hledala si jiné zaměstnání?

Čtěte více v Hospodářských novinách