S Dášou Vokatou jsem se setkal před pětadvaceti lety v Rakousku, když se mi podařilo prorazit na Západ. Byla vůbec prvním "exemplářem" české emigrace, s nímž jsem se setkal.
Nepřehlédnutelná holka undergroundu, která dřela s chlapy ve vídeňské grafické rukodílně, aby uživila sebe i dvě malé děti. Ale také skladatelka a interpretka songů, o nichž Svatopluk Karásek napsal, že to nejsou písničky, ale celistvý výron: "Vlastní slova, vlastní prožitky, vlastní melodie, vlastní akordy, vlastní vidění, vlastní názor, vlastní víra, vlastní hrůza."
Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se
