Do pražského hotelu Corinthia Towers přichází rozesmátý, působí odpočatě a uvolněně. To je Martin Roman, donedávna generální ředitel a předseda představenstva společnosti ČEZ, čtvrt roku po svém „pádu“.

Jeho zářijový odchod z čela státem ovládaného energetického kolosu a rychlé vystřídání kolegou Danielem Benešem bylo ranou z čistého nebe, ačkoli Roman říká, že se k odchodu chystal už zhruba rok.

Šlo o nejvýraznější manažerskou změnu posledních měsíců. Jiní by ztrátu tak významného postu nesli těžce, Roman se tváří, jako by po ničem jiném netoužil. „Scházím se teď pouze s lidmi, s nimiž se scházet chci, dělám to, co mě baví, mám daleko více času na rodinu,“ pochvaluje si během schůzky s týdeníkem Ekonom.

Klasickým novinářským rozhovorům se vyhýbá a nejvíce si prý přeje, aby mohl začít žít životem normálního člověka a „přestal být démonizován“. 

Posledního soudu se nebojí

Zatím si ještě mediálního nezájmu užívat nemůže. Už proto, že zůstává předsedou dozorčí rady ČEZ a také kvůli tomu, že nedořešena zůstává „jeho kauza“ týkající se možného majetkového podílu v plzeňské strojírenské skupině Škoda, kterou v letech 2000 až 2004 řídil a privatizoval.

Jak i týdeník Ekonom opakovaně napsal, Roman čelí podezření, že i v době, kdy už byl šéfem ČEZ, plzeňskou Škodovku tajně spoluvlastnil (přes firmy propojené s oficiálním vlastníkem, finanční skupinou Appian). Pokud by to byla pravda, šlo by o jasný střet zájmů, jelikož Škodovka patří ke klíčovým dodavatelům ČEZ.

Roman však říká, že z nich odešel dříve, než vstoupil do ČEZ. Pokud některé úřední záznamy svědčí i o jeho pozdější účasti, jde prý o chybu správce těchto firem, který změnu včas nezapsal. „Mé svědomí je naprosto čisté, posledního soudu se určitě nebojím,“ říká nadneseně.  

Únava z práce

Vyústění kauzy Škoda nepochybně ovlivní Romanovu budoucnost. Je otázkou, zda ještě může někdy získat zpět postavení, které měl. Například advokát Radek Pokorný, Romanův někdejší spolužák z pražské právnické fakulty, odhaduje, že už po tom ani netouží. „V posledních dvou či třech letech jsem z něho cítil velkou únavu. On už z té pomyslné hrušky chtěl dávno seskočit. Myslím, že teď je navýsost spokojen,“ míní. 

Faktem je, že po odchodu z vedení energetického gigantu v Česku není pro Martina Romana srovnatelná manažerská pozice, i když má bývalý šéf ČEZ ještě nějakých 25 let pracovního života před sebou. „Měl jsem velmi zajímavou nabídku z Německa, od jedné z největších tamních firem, ale s rodinou jsme se rozhodli, že ji nevyužijme,“ říká.

Dobrá rada od rodičů

Někdejší šéf ČEZ si je jistý, že jeho manažerská kariéra skončila. „Manažerem už být nechci,“ říká rezolutně. Nyní mu jde především o pokračování jím financovaného projektu základní a střední školy PORG řízené Václavem Klausem mladším. Škola by podle Romana mohla z Prahy a Ostravy expandovat i do dalších měst. Jako příklad uvádí Brno či Plzeň.

Zaměstnává ho i charitativně-vzdělávací projekt Čtení pomáhá, do něhož se už zapojilo 75 tisíc dětí. Roman na něj chce i nadále ze svého dávat 10 milionů korun ročně. „Mohu si to určitě dovolit. Za svůj život jsem dohromady vydělal kolem miliardy korun. Mně osobně by to vystačilo na tři životy,“ poznamenává.

Sám ale připouští, že mecenášem bez trvalého zdroje příjmů by do konce života být nevydržel. Pomalu se prý připravuje i na rozjezd soukromé podnikatelské dráhy, čistě mimo státní sféru. Uvádí, že ho například baví vše, co souvisí s realitami.


Další příběhy úspěšných lidí, ale i zkrachovanců končícího roku 2011 si můžete přečíst v novém vydání týdeníku Ekonom, který vyšelve čtvrtek 22. prosince.

banner 2