Na doživotí odsouzený Jiří Kajínek podle Práva nedostane v nejbližších měsících šanci na obnovení svého procesu, v němž u plzeňského krajského soudu dostal před třinácti lety za dvojnásobnou vraždu a pokus o další z roku 1993 nejpřísnější možný trest.

Ústavní soud (ÚS) totiž minulý týden odmítl Kajínkovu zářijovou stížnost proti rozhodnutím plzeňských i pražských vrchních soudců, kteří letos zamítli již druhý návrh odsouzeného na povolení nového řízení.

"Ústavní soud v této věci již rozhodl," řekla deníku mluvčí ÚS Jana Pelcová. "Dokud ale nebude usnesení doručeno stěžovateli, nemůže zatím o svém rozhodnutí informovat," dodala. Podle informací Práva však ústavní soudci bez veřejného projednání Kajínkovu stížnost odmítli, čímž definitivně potvrdili názor soudců z Plzně a Prahy, že odsouzený nepředložil žádný nový relevantní důkaz, který by vedl k obnovení procesu.

Sám Kajínek si přitom podle Práva v září od své stížnosti sliboval úspěch a šanci případ znovu otevřít. Opíral se především o argumenty svého advokáta Tomáše Zejdy, který v textu zaslaném ÚS upozornil na nestandardní postup policie při vyšetřování vražd z konce května 1993 v plzeňských borských serpentinách.

Kriminalisté tehdy navzdory běžné praxi neodebrali otisky z auta, v němž vrah zastřelil podnikatele Štefana Jandu a jeho bodyguarda Juliána Pokoše. Pachatel podle svědků neměl rukavice a musel na dveřích vozu stopy zanechat.

O absenci otisků se přitom zmínil i plzeňský krajský soud, když letos Kajínkovu žádost o nové řízení zamítl, nicméně podle obhájce se s touto novou skutečností nijak nevypořádal. Právě na tento postup soudu si Kajínek nyní stěžoval s tím, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.

Zejda odmítl spekulovat o tom, zda se svým mandantem připraví nový, již třetí návrh na povolení obnovy řízení. Známým se stal Kajínek v říjnu 2000, kdy zřejmě jako první vězeň v historii unikl z věznice v Mírově na Šumpersku. Byl však dopaden a nyní svůj trest vykonává opět v této věznici.