Druhého Vejdělka nebo Svěráka český filmový trh nepotřebuje, říká producent Pout

HN: V jakém stavu je český filmový průmysl?

Česko je malý, uzavřený trh a diváků a peněz není moc. Natočit v Česku velkofilm je těžké, protože existuje jasné rozpočtové omezení. Proto jsou tu dvě možnosti: buď budeme filmy podporovat jako ve srovnatelém Dánsku, které do filmového průmyslu investuje granty a filmem se prezentuje v zahraničí, nebo zůstane český film závislý na trhu samotném, a to má své limity.

HN: Máte pocit, že v Česku neexistuje dostatečné množství zdrojů, ať už soukromých nebo veřejných, z nichž je možné film financovat? Vzniká tu dlouhodobě poměrně vysoký počet filmů, mezi dvaceti až třiceti tituly.

Problém je v tom, že existuje jediná grantová instituce na podporu filmu a to Státní fond ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie. A množství peněz ve Fondu je kolísavé. Třeba Pouta, Tři sezony v pekle nebo Protektor vznikly v době, kdy byl Fond bohatší a mohl filmy podpořit většími částkami. Pouta tak dostala patnáct milionů. Takovou sumu už dnes nedostanete. Navíc fond přišel letos o část peněz z reklamy na České televizi, která představovala stabilní příjem. Ten mají příští rok nahradit procenta z reklamy soukromých televizí, ale v jaké výši a kdy přesně se tak stane, není v tuto chvíli kvůli nedotaženému zákonu jasné.

Takové výkyvy nejsou pro filmový průmysl zdravé. Jsou dobré roky, kdy vzniknou filmy, jenž mají šanci uspět v zahraničí, prodávají se dobře, a ty pak vystřídají chudší roky a ta kontinuita je přerušena. Výkyvy v grantových penězích tlačí producenta k tomu, aby více spoléhal na soukromé zdroje, které se musejí investorovi vrátit. Což vytváří tlak, aby vyráběl filmy orientované pouze na českého diváka, které pak často nejsou prodejné do zahraničí. Například u Pout byla díky vyššímu grantu větší volnost. Což neznamená, že by vznikl artový film, který nemá co říct českému divákovi. Dlouhodobá stabilita fondu je to, co český filmový průmysl potřebuje.