Reakce na krizi eurozóny je u nás typicky černobílá: emocionální polarizace mezi fanoušky destrukce měnové unie a oponenty, kteří vidí ošklivé dopady takového vývoje, nás nevyjímaje. Postrádám ale debatu, jak se budeme chovat. Dosud vyčkáváme, ale naše pozice se mění z pasivní do hibernace bezradností. Navíc, jak kdosi upozornil, se nás nikdo na nic ve věci eurozóny neptá. Kdyby se ale zeptal, mohl by čekat něco praktického?