Každý má právo na advokáta

Martin Roman advokáta dosud nemá. Poskytněme mu ho, s upozorněním, že to bude jako vždy: Advokát hájí klienta přesto, že s ním nemusí souhlasit, nebo mu dokonce věřit. A nedej bože, že by se s ním ztotožňoval.

Tedy: Na kauze Martina Romana je nejpozoruhodnější, že si všichni myslí, že provedl něco zhoubného. Na způsob tunelování z devadesátých let. Jenže není to obráceně? Nebyl náhodou, i když mimoděk, dobrodincem české ekonomiky?

Jistě: Tím, že vedl ČEZ a současně měl vazby na plzeňskou Škodu, byl z pohledu pozitivního práva v jasném střetu zájmů, a ne poprvé. Stalo se to už v době, kdy vedl Škodu a chystal její privatizaci a přitom byl spřízněn s kupci. Nešlo ale o žádné tunelování. Roman připravil Škodu na prodej. A dobře. Těžko si nakonec představit důkladnější přípravu, než když chystáte hostinu pro sebe a své kamarády. Bez ironie: S touhle motivací Roman vytáhl Škodu ze soudkovského svrabu lépe, než by to dokázal jiný námezdní manažer.