Na otázku, jaká daň je nejlepší, asi každý odpoví, že taková, kterou platí bohatší lidé, než je on sám. Nedávný nápad zámožných evropských podnikatelů zvýšit daně nejbohatším se tak zdá být bleskem z čistého nebe.

Nicméně první signály zatím nasvědčují tomu, že iniciativa nejbohatších Francouzů, kteří sami žádají vládu, aby jim zvýšila daně, nenajde příliš podpory.

Nápad našel jistou odezvu v Itálii, kde ho nejprve podpořil například předseda správní rady automobilky Ferrari Luca di Montezemolo. Italská vláda ale minulý týden navrhovanou daň pro bohaté vyškrtla z balíku úspor. Ve Spojených státech zase zaujali proti dani pro bohaté velmi neoblomný postoj republikáni.

Připomeňme si, že po globální finanční krizi zvýšily daň z příjmu pouhé tři země. Vedle Španělska a Řecka tak naposledy učinila Velká Británie. Tamní ministr financí George Osborne nicméně nedávno uvedl, že toto opatření je jen dočasné a jeho lidé nyní prověřují jeho výhody a nevýhody.

V politických kruzích se už proslýchá, že progresivní zdanění bude ve Spojeném království do příštích voleb zrušeno.

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) v té souvislosti připomíná, že v roce 1995 platili nejbohatší lidé vyšší daně v 15 zemích světa. V roce 1976 to tak bylo jen v 10 zemích.

Daňový expert OECD Jeffrey Owens soudí, že většina vyspělých zemí si je sice vědoma, že zvýšením daní můžou zvýšit státní příjmy, ale k tomu, aby uvalily vyšší daň na příjmy nejbohatších obyvatel, podle něj ještě nenastal vhodný okamžik.

V sedmdesátých a osmdesátých letech vlády preferovaly ukládání vysokých daní nejvyšší příjmové vrstvě společnosti. Zároveň předstíraly, že nevidí, jak se mnozí občané vyhýbají placení daní a zakládají si konta v různých daňových rájích.

Od devadesátých let už ale panuje opačná tendence a daně z příjmu se od té doby snižují. V roce 1981 se daň z příjmu ve vyspělých ekonomikách pohybovala v průměru okolo 70 procent, na počátku tohoto století už to bylo pouhých 40 procent.

To podle Owense nahrávalo zejména nejbohatším vrstvám. I proto, že pokusy zamezit daňovým únikům postupem času utichly.

"Systém daní je mnohem méně pokrokový, než byl v polovině osmdesátých let," soudí Owens.

Podobně jako u daní z příjmů tomu je i s ostatními daněmi, které se dotýkají nejbohatších. Také korporátní daně (daně z příjmu právnických osob) se za posledních třicet let markantně snížily. Pokles byl zaznamenán rovněž u různých daní z převodu majetku (u darovacích daní či daní z převodu nemovitostí).

Nízké zdanění se obecně odůvodňuje zachováním konkurenceschopnosti. Navíc, ekonomičtí ministři v dnešní době obecně nesklízejí chválu za "ždímání" bohatých. Žádá se od nich spíše vybudování systému efektivního zdanění.

Konstatovat, do jaké míry je zdanění příjmů ještě efektivní, je ale složité. Podle britského Institutu fiskálních studií se státní kase dostane nejvíce peněz při dani z příjmu ve výši 40 procent. Překročení této hranice už podle institutu žádné peníze navíc nepřinese. Jiné studie zase soudí, že ideální míra zdanění se pohybuje někde mezi 35 až 65 procenty.

Bohatí se tak zatím nemusejí bát. Nic nenasvědčuje tomu, že by se daň z příjmu v některé zemi vyšplhala zpět na 70 procent.

 

Milníky daňové zátěže

70 %

Takovému zdanění podléhaly v roce 1981 příjmy fyzických osob ve většině vyspělých zemí světa.

40 %

činilo toto zdanění na počátku tohoto století. Podle některých ekonomů tato úroveň odpovídá maximálnímu efektivnímu zdanění.

33-65%

V tomto pásmu se podle britských ekonomů pohybuje optimální míra efektivního zdanění.


NEDOTKNUTELNÝ LUXUS
Bohatí lidé se zatím nemusejí bát, že jim kvůli nejisté ekonomické situaci někdo sáhne na majetek. Daňový systém zůstane podle odborníků boháčům nakloněn.
FOTO: REUTERS