Ve vrcholném období skupiny Psí vojáci hrál Filip Topol na klavír tak bouřlivě, až mu z rukou tekla krev. Tehdy - v první polovině devadesátých let - říkal, že piano je zvíře z hor, které musí krotit. Zvláště pro lolity pod pódiem, které při emblematických písních typu Žiletky či Marilyn Monroe vzdychaly a vřískaly, jako kdyby byly na koncertu Beatles v šedesátých letech a slyšely Love Me Do, to byla zásadní atrakce. "Jsem takovej Michal David undergroundu, akorát nás nemaj rádi ti černoodění rokenroláci," odpovídal tehdy Filip Topol na otázku, kdo na Psí vojáky chodí.

Článek pro předplatitele
Ještě na vás čeká 90 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.

Vedle přístupu k veškerému on-line obsahu HN můžete mít:

  • Mobilní aplikaci HN
  • Web bez reklam
  • Odemykání obsahu svým přátelům
  • Přístup do on-line archivu od roku 1995
  • a mnoho dalšího...

Máte již předplatné? Přihlaste se.

Přihlásit se

Zajímá vás jen tento článek?
Dočtěte si ho za 19 Kč.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.