Šostakovičovu závažnou 13. symfonii Babí Jar využívající společensky angažované verše uvedl ve středu festival Smetanova Litomyšl jako jedno z největších hudebních děl 20. století. Právem. Koncert se stal důstojnou připomínkou letošního 70. výročí nacistického masakru tří desítek tisíc Židů v rokli Babí Jar u Kyjeva.

Hodinová vokální skladba z počátku šedesátých let je ovšem nejen pietním vyjádřením úcty k těmto obětem, ale zároveň ještě něčím víc: hluboce lidským a otevřeně kritickým i burcujícím svědectvím o sovětské realitě.

Hudba Dmitrije Šostakoviče geniálně doplňuje a doříkává básně Jevgenije Jevtušenka o antisemitismu, kariéře, strachu a dalších jevech. Mladý básník tehdy odvážně vyhmátl pocity, které dnes lze chápat jako obžalobu totality.

Nejdůležitější koncert

Slovenský basista Peter Mikuláš má pro rozsáhlý sólový part symfonie vše potřebné - smysl pro ruskou dikci, pro dramatismus, patos i satiru. S mužským sborem z Brna a pod taktovkou Zdeňka Mácala přispěl k vyznění díla klíčovým způsobem.

Třináctá symfonie s podtitulem Babí Jar přesně odráží paradoxní pozici svého tvůrce, umělce sloužícího režimu a současně se vůči němu vymezujícího, umělce světového formátu režimem propagandisticky využívaného a zároveň omezovaného.

Symfonie byla svými civilními texty, námětem, bořením tabu i sugestivním výrazem ve své době zjevením; však také bylo její uvádění v Sovětském svazu brzy omezeno. V tuzemsku se hraje až od 80. let, vzácně a zřídka, ale vždy je to událost. První část je poémou o Babím Jaru, v dalších se střídá smutek s ironií, pochmurnost s hořkým úsměvem.

Koncert se předem příliš dobře neprodával, převážná část programu festivalu, aniž by slevovala z uměleckých kvalit, je posluchačsky vstřícnější a tento projekt rozhodně neměl být jen něčím pro potěchu publika – měl své vážně myšlené poslání. Nakonec však bylo téměř plno - a kdo v Litomyšli ten večer byl, nemohl zůstat nezasažen. I když je to hudba moderní, působí jednoznačně srozumitelně a zhudebněné texty mají obrovskou sílu.

„Koncert Babí Jar považuji za to nejdůležitější, co letošní ročník Smetanovy Litomyšle přináší. Je dobře, že hudba dokáže připomínat. Snad má i sílu měnit. Je třeba uvádět Šostakovičovu symfonii Babí Jar,“ vyjádřil se jednoznačně ředitel festivalu Jan Pikna. Vyznění večera na zámeckém nádvoří mu dalo zapravdu.

Tři týdny s hudbou

Od 10. června jinak v tomto kouzelném prostředí –v památkově chráněném živém městě – zazněla například Dvořákova Stabat mater, Stravinského Svěcení jara, filmové melodie, Smetanova, Orffova a Beethovenova hudba a opery Turandot, Její pastorkyňa a Nápoj lásky.

Koncerty tu měla Česká filharmonie, Dagmar Pecková a Kühnův dětský sbor, uvedena byla Shafferova hra Amadeus a uskutečnila se řada výstav.

Sopranistka Sumi Jo na závěr zazpívá za doprovodu Pražské komorní filharmonie árie z francouzských a italských oper. Smetanova Litomyšl, to je už po dvě desetiletí vynikající dramaturgie, genius loci a když je štěstí, tak i příjemné počasí.