Dosud nikdy nebyla česká literatura tak svobodná, jako je dnes. Ale zůstala už jen sama se sebou (a s hrstkou těch znejvěrnějších čtenářů) v autistické a solipsistické izolaci, napsal Jiří Kratochvil (1940) v eseji Obnovení chaosu v české literatuře. A právě tato úvaha z roku 1992 je dnes asi nejcitovanějším - tedy i nejživějším - textem z pera brněnského romanopisce a povídkáře.

Jako by tak právě on, který novou situaci české literatury před dvaceti lety tak vystihl a také přivítal, byl dnes její nejviditelnější "obětí". Ještě v druhé polovině devadesátých let býval miláčkem literárních kritiků a jeho romány protipólem k čtenářsky přístupným knihám Michala Viewegha - Jiří Kratochvil s výrobcem bestsellerů totiž na rozdíl od Jáchyma Topola dokázal držet publikační tempo. A ještě za román Noční tango (1999) obdržel Cenu Jaroslava Seiferta...

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se