Ve věku 88 let zemřela bývalá sovětská disidentka a vdova po známém bojovníkovi za lidská práva Andreji Sacharovovi Jelena Bonnerová.

Oznámila to agentura AFP s odvoláním na její dceru, podle které matka skonala po dlouhé nemoci, jejíž povaha upřesněna nebyla.

Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg o Bonnerové prohlásil, že byla obdivuhodná žena a patřila k těm, na něž se nezapomíná.

Patřila podle něj ke stejnému druhu žen jako někdejší manželka exprezidenta Václava Havla Olga. "Její život by stál za napsání knihy," dodal Schwarzenberg.

Bonnerová zemřela v sobotu ráno v americkém Bostonu, upřesnila Taťjána Jankelevičová, která je dcerou z prvního manželství.

Agentura AP s odvoláním na aktivistu Pavla Litvinova uvedla, že Bonnerová zemřela již v pátek.

O svém životě Bonnerová říkala, že měl tři fáze: růžové dětství, pak mateřství a nakonec Andrej Sacharov. Po boku svého muže, významného sovětského fyzika (přezdívaného "otec ruské vodíkové bomby"), bojovníka za lidská práva a nositele Nobelovy ceny za mír, stála až do jeho smrti v roce 1989. Snášela s ním vyhnanství, hladovky i pronásledování režimu. "Bylo to jako v pohádce. Spojily se dvě polovičky duše. Byla to absolutní shoda. Ve všem, od nejintimnějších až po celosvětové záležitosti," napsala v roce 2001.

Komunisté jí popravili otce, přesto vstoupila do strany

Bonnerová se narodila 15. února 1923 ve městě Merv (nyní Mary) v Turkmenistánu. Její otec byl předním činitelem arménské komunistické strany. V roce 1937 byl zatčen a o rok později popraven stalinským režimem jako "nepřítel lidu". Její matka, rovněž aktivní komunistka, byla poté odsouzena.

Jelena v osmnácti letech dobrovolně odešla na frontu, kde působila jako zdravotní sestra. Byla dvakrát zraněna a málem přišla o zrak. Dosáhla hodnosti poručíka a vstoupila do strany. V roce 1970 se seznámila s Andrejem Sacharovem a o dva roky později se za něj provdala (z prvního manželství již měla dvě děti). Týž rok vrátila stranický průkaz s tím, že ideologie KSSS je v rozporu s jejím přesvědčením.

Byla proti invazi do Československa

Jedním ze zásadních mezníků v jejím životě byly podle jejích slov události Pražského jara v roce 1968. Jako jediná v oblastní stranické organizaci tehdy odmítla hlasovat pro rezoluci o vojenské intervenci do Československa. S některými představiteli tehdejšího Československa ji pojil přátelský vztah (například s Alexandrem Dubčekem), později měla blízko i k představitelům disentu okolo Václava Havla.

Centrum sovětských disidentů

Byt, který manželé obývali v Moskvě, se stal neoficiální baštou sovětského disidentského hnutí v 70. letech a znovu od druhé poloviny 80. let, když se vrátili z vyhnanství v Gorkém (dnes Nižnij Novgorod). Tam byl poslán za kritiku sovětského vpádu do Afghánistánu v roce 1980 nejprve Sacharov, o čtyři roky později jej následovala Bonnerová, shledaná vinnou z urážek státu.

Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 se Bonnerová stala členkou několika organizací na ochranu lidských práv. Pravidelně kritizovala také vládu bývalého prezidenta Vladimira Putina (2000-2008). Terčem její kritiky byl i někdejší prezident Boris Jelcin, především kvůli válce v Čečensku.

Díky operaci převzala Nobelovu cenu pro manžela

Její zdraví se ale začalo zhoršovat. Následkem zranění hlavy na frontě druhé světové války dlouhodobě trpěla problémy se zrakem. Později se připojily potíže se srdcem - v 90. letech prodělala dva infarkty.

Paradoxně ale právě díky špatnému zraku měla v roce 1975 možnost převzít Nobelovu cenu za mír pro svého manžela, kterému úřady nepovolily ze Sovětského svazu výjezd. Právě v té době se totiž podrobila na Západě operaci očí.

Bonnerová bude pohřbena po boku svého druhého manžela na hřbitově Vostrjakovo v Moskvě. Rodina vyzvala případné účastníky pohřbu, aby na obřad nenosili květiny, aby raději věnovali příspěvek Nadaci Andreje Sacharova. Tato organizace bojuje za lidská práva.