Po dvou letech jsem se opět podíval do Asie a mám spoustu důvodů změnit můj dosavadní názor, pokud jde o nahlížení na Asii z evropského pohledu. Stejně jako většina ostatních jsem si myslel, že Asie bude i nadále před světem o krok napřed, pokud jde o demografii, neustále rostoucí střední třídu a příliv horkých peněz. Realita je ovšem trochu jiná.

Čína skutečně bojuje s inflací

Čínský premiér Wen nedávno řekl: „Inflace je jako tygr – když ho poprvé vypustíte z klece, je velmi obtížné zahnat ho zase zpátky.“

To je významné ze dvou důvodů: jednak - jedná se o změnu tónu a Čína tak skutečně přesouvá své priority od růstu k boji proti inflaci. Druhak je to podstatné pro příští pětiletý růstový cyklus. Asie během krize roku 2008 velmi rychle nastartovala stimulační opatření a výsledkem toho byl téměř 10% roční růst.

Asijské země se od té doby podílejí na novém světovém růstu z 50 %. Při pravděpodobném zpomalení na udržitelnějších 5–6 %, se kterými počítá pětiletý plán tohoto regionu, ztratí tento motor světového růstu setrvačnost a mohl by se s velkou pravděpodobností stát příčinou dalšího zpomalení nejen v tomto roce, ale také v roce 2012.

Dva aspekty inflace

Dalším důležitým poznatkem, ke kterému jsem zde tentokrát dospěl, je skutečnost, že inflace má dva rozměry:

Dopad na měnovou politiku: Když sledovaná inflace překročí cílovou hodnotu (v Číně to jsou 4 %), reakcí v oblasti měnové politiky je zvyšování sazeb, posilování měny a omezení poskytování úvěrů, což jsou všechno standardní a očekávané reakce.

I pokud jde o zaměstnanost, odvedla Asie dobrou práci. Co se týče druhého rozměru, zde hrozí větší riziko.

Sociální dynamika inflace: Inflace ukrajuje z disponibilních příjmů v důsledku vyšších cen energií, nájemného a potravin. To zvyšuje sociální napětí, což je ta úplně poslední věc, kterou by si Asie mohla přát.

Střední třída a nízkopříjmová populace v Asii na tom prodělává, protože bohatí bohatnou, zatímco chudí chudnou. Noviny South China Post přinesly dva zajímavé titulky. První: „Lidé se středními příjmy třou bídu s nouzí. Rozdíly v majetku jsou největší za posledních 20 let, neboť bohatí dál bohatnou.“

Deset procent výdělečně činných osob s nejvyššími příjmy si za posledních pět let přineslo domů o 15,48 % více peněz, zatímco lidé se středními příjmy o pouhých 7,84 %. Někteří lidé z kategorie nižší střední třídy mají ale ve skutečnosti příjmy nižší, protože krize roku 2008 si vynutila hledání rovnováhy mezi jistotou práce a výší platu.

Toto je nyní pro Čínu a Asii velký problém, který se dostává na pořad dne. Společnost, ve které se stále prohlubuje propast mezi příjmy jednotlivých skupin obyvatelstva, se stává nestabilní, zatímco země, jejímž společným cílem je blaho všech obyvatel, postupuje kupředu. Program Číny na příštích pět let má právě tento cíl i za cenu zvýšené pravděpodobnosti nižšího světového růstu.

Druhý novinový titulek cituje vicepremiéra Wanga Qishana, který byl v diskusním pořadu Charlieho Rose překvapivě upřímný: „Vicepremiér má za to, že názory USA na Čínu jsou ,zjednodušené‘“.

Nejde jen o americký názor, ale také o názor evropský a určitě i názor finančního trhu – je to názor, který nyní určitě sdílím i já. V podstatě se nám nedaří chápat čínskou starověkou civilizaci. Vynikajícím příkladem je dotaz H. Kissingera, který vznesl při jednání s bývalým čínským premiérem ohledně jeho názorů na Velkou francouzskou revoluci. Odpovědi se mu dostalo hned vzápětí: „Na odpověď je příliš brzy.“ Čas v Asii totiž běží jinak než v Evropě nebo v USA.

Renminbi na scéně

Také se podceňuje postupný postoj Číny k otevírání trhu, ačkoli Renminbi se už používá ve větší míře a já osobně se domnívám, že Asie bude mít měnu RMB během nadcházejících pěti let. V nedávné zprávě HSBC se uvádí, že RMB letos předběhne britskou libru a stane se třetí nejoblíbenější zúčtovací měnou. Ve Velké Číně má 45 % dotazovaných v plánu provádět platby v RMB, přičemž na Blízkém východě a v Africe je to 13 % a v jihovýchodní Asii 26 %.

To pomůže Číně odpoutat se od amerického dolaru – vytvoří se obousměrný trh – a v dlouhodobém horizontu to umožní širší obchodovaná pásma, aby bylo možno penalizovat jednosměrné spekulování na revalvaci.

V neposlední řadě příliv horkých peněz zvýší počet zahraničních bank působících v Číně. Tak se naplní potřeba bohatých Číňanů po odlivu peněz a také se zastaví peněžní toky pokaždé, když Čína zvedne sazby.

Přímé zahraniční investice pomůžou Evropě i USA

Na Asii je třeba nahlížet z pohledu sociální soudržnosti a stability. Naštěstí Čína i Asie tuto skutečnost i očekávané zpomalení růstu uznávají. Zaměření pozornosti na domácí záležitosti (sociální napětí a domácí spotřeba) světovému růstu sice nepomůže, ale pomůže omezit nesouměrné globální toky, které jsou neproduktivně uloženy v amerických dluhopisech. Jak Government of Singapore Investment Corporation (GIC), tak Čína budou aktivněji využívat přímé zahraniční investice v USA a v Evropě, aby zastavily příliv horkých peněz. To je pro tvorbu pracovních míst v Evropě a USA dobrá zpráva, jak nám v minulosti ukázaly japonské přímé zahraniční investice.

Otázkou zůstává, zda jim zvýšení přímých zahraničních investic umožníme a zda starověkou asijskou kulturu konečně pochopíme. Když už kvůli ničemu jinému, tak to stojí za pokus aspoň kvůli tomu, že se Asie stala naším „bohatým strýčkem“, od něhož budeme možná potřebovat pomoc.