Na letošním předávání knižních cen Magnesia Litera jsem se o fous minula s ministrem kultury. Přitom jen on může ukojit mou zvědavost a zodpovědět některé z otázek, jichž se nemohu zbavit.

Otázka první: Proč je u nás kulturní politika taková, že není žádná? Například v Německu je DPH na knihy a chléb sedm procent. A nejde pouze o DPH, ale i o koncepci. V Německu, Rakousku, Švýcarsku peníze cirkulují v síti knihoven a literárních domů, které pak nakupují knihy a pořádají čtení a festivaly. Mají peníze na podporu čtení, na nákup knih. Česká kulturní politika se podobá té české zahraniční - je také bez koncepce.

Otázka druhá: Proč neexistuje podpora literárních časopisů, a naopak převládá snaha je zničit? Jsou nezbytností! Protože v novinách se mísí showbyznys a kulturní rubrika, kritika neexistuje - což je vina i akademické obce. Ale do jakých vod by to měla vlastně vstupovat? Nemáme přílohy, jako je v Německu či Anglii "feuilleton", kde jsou promýšleny věci do hloubky.

Otázka třetí: Pokud není kultura vaší potřebou, proč nevnímáte obecný fakt, že i "byznys" se dělá a obchodní kontakty se navazují přes kulturní vztahy, přes kulturní společenství?

Otázka čtvrtá: Proč tu není kultura chápána jako něco, co utváří styl, jazyk a život? Převládá buditelská představa - hezky se obléci a jít v neděli do divadla. Ne, kultura a kulturnost a vkus jsou spojité nádoby, jsou vidět v chování, mluvě, respektu, slušnosti, mentalitě společenství a schopnosti druhému naslouchat.

Proto je stále takový rozdíl, když si jdu koupit třeba jen jízdenku u nás a v Německu. Nekulturnost máme pod kůží z doby socialismu, je to Pavlovův reflex, první signální - co je hezké, zkusím "otočit". Kulturnost je ale také v tom, že se nekrade, že neberu, nýbrž dávám.

Těším se na odpovědi.

Autorka je spisovatelka