V novinách a časopisech čtu bilancování díla Jana Balabána, na internetu lze najít nekrology a recenze jeho posmrtně vydané knížky Zeptej se táty, která sbírá literární ceny. Některé články sumarizující jeho dílo a život mi připadají až trochu "mramorizující", jakkoli si tenhle spisovatel všechnu tu chválu a úctu zaslouží.

Honzovy knížky se mi vždycky četly těžko na jeden zátah, povídky z jeho sbírek jsem si musel dávkovat, abych byl schopen prodrat se hutným textem a vším smutkem a tíhou života mezi řádky. Ale moje vzpomínky na těch pár osobních setkání jsou docela veselé. Po společném autorském čtení se šlo většinou do hospody a Honza uměl vyprávět a zaujmout, u stolu ve společnosti stejně jako na papíře.