To zhruba šestimetrové převýšení by i méně zdatný cyklista na připravované cyklostezce v Praze-Sedlci zdolal během pár desítek metrů ze sedla. Nebude ale muset. Město totiž, aby se cyklisté nezapotili, postaví za 18 milionů korun 200 metrů rampy, zavěšené vedle hlavní silnice. Stejný úsek silnice 1. třídy přitom stojí polovinu této sumy.

Na první pohled by stezka mohla vést podél vody, kde je i polní cesta. Jenže na konci by prý bylo moc velké stoupání. "Vyhláška stanoví jasně, kolik musí být sklon cyklostezky - šest procent. A to je možné dodržet pouze rampou," vysvětluje předseda magistrátní cyklistické komise Pavel Polák.

Státní norma Projektování místních komunikací sice podle oslovených odborníků není závazná, ale nikdo v české úřední mašinerii si ji nedovolí nedodržet. "V Praze nevím o stavbě, která by nevznikla podle normy. Všichni se v tom schvalovacím kolečku jistí," říká Vratislav Filler ze sdružení Auto*mat, které podporuje cyklistickou dopravu v metropoli.

"Norma je jen doporučení, ale policie a úředníci se jí drží jako klíště a bez jejich souhlasu to jinak nepostavíme," argumentuje Polák. Ten ale přesto uvedený dvousetmetrový úsek stezky za 18 milionů hájí. "Vysoký sklon u rekreační stezky, kde jezdí malé děti, je špatně," říká.

Proč se nezapotit?


U cyklistů však toto vysvětlení nemá velkou odezvu. "Přijde mi nesmyslné kvůli kousku nějakého svahu stavěl speciální rampu. Je potřeba počítat s tím, že se člověk občas trochu natrápí a zapotí. To aby tomu bránila nějaká norma, mi přijde absurdní," říká bývalý cyklistický reprezentant Ján Svorada.

"Pokud je tam varianta, která splní normu, měla by se jí dát přednost," říká Jana Emrová ze stavebního odboru Prahy 6, pod který spadá i sedlecká cyklostezka. "Ale je to hlavně na projektantovi, jak to nakreslí a zdůvodní," dodává. A to, že je vina hlavně na projektantech, říká i její kolega z dopravního odboru stejného úřadu Jiří Beneš.

"Ti vám mimo normy dobrovolně nepůjdou. Oni jsou zodpovědní za to, když se cokoliv stane a někdo se na té cestě zraní," říká Beneš.

A opatrný je i specialista na stavbu cyklostezek Adolf Jebavý z projekční kanceláře Ados Brno. "Je to technický předpis, a když se jím budete řídit, jste krytí," říká s tím, že je jen na síle argumentů projektanta, zda odlišnosti od norem dokáže prosadit. Ale zároveň přiznává, že moc takových odvážlivců není. "Normy nejsou sice závazné, ale 99 procent projektantů i úředníků se jich drží, protože jsou vyzkoušené," říká.

"Je to o přístupu, někteří úředníci jsou byrokrati a hrají si s každým slovíčkem," říká Jaroslav Martinek z Centra dopravního výzkumu, který se zabývá rozvojem cyklistické dopravy. "Například v Seville by český projektant neměl šanci. Tam je prioritou chránit cyklistu, aby projel a norma není důležitá. U nás radši svedou cyklistu na silnici, jen aby se norma dodržela," říká.

Nesjízdné, ale podle normy


Doslovné dodržování norem podle Fillera z Auto*matu může vést k tomu, že se cyklostezka stane jen obtížně sjízdnou. Příkladem je podle něj jeden a půl kilometru nové stezky v Povltavské ulici v Praze, která vznikla před necelými třemi lety. Do té doby tam byl obyčejný chodník, po kterém cyklisté běžně jezdili. "Jenže nelegálně, takže vás mohl pokutovat policista. Pak se tam podle normy udělalo zábradlí a hmatný pás. Teď není skoro kam se vyhnout, když potkáte někoho v protisměru," popisuje.


200 METRŮ ZA 18 MILIONŮ
Výpadovka z Prahy na Roztoky, po jejímž okraji má vést na speciálně zbudované rampě nový úsek cyklostezky.
FOTO: HN - MARTIN SVOZÍLEK