Egyptská policie je v pohotovosti a napětí v Káhiře stoupá. Navzdory nočnímu zatýkání představitelů opozičního Muslimského bratrstva a smrti nejméně sedmi demonstrantů, se po pátečních modlitbách chystají vyjádřit svůj nesouhlas s vládní politikou tisíce lidí.
Ve snaze zabránit dalším nepokojům vláda rozmístila v centru Káhiry speciální protiteroristickou jednotku, jenže brutalita těžkooděnců doposud jen živila hněv a odhodlání demonstrantů. Mladí Egypťané prohlásili dnešek za "pátek hněvu" a doufají, že účast na protestech bude ještě větší než v úterý, kdy vyšlo do ulic Káhiry na 20 tisíc lidí.
Baradej? Výsměch vůdcovství
Ránou pro demonstranty by nicméně mohl být masivní výpadek internetu. Hlavní egyptský poskytovatel internetového spojení, italská firma Seabone, v noci na pátek totiž oznámila, že veškerá elektronická komunikace přestala fungovat. Mnoho lidí v Káhiře a dalších egyptských městech uvádí, že nefunguje přístup na internetové stránky a nelze použít ani mobilní spojení.
Mluvčí egyptského velvyslanectví ve Washingtonu popřel, že by úřady záměrně internetový provoz zablokovaly. Oficiální místa odmítají výpadek komentovat.
Novou sílu protestům naopak může dodat Muhammad Baradej, bývalý šéf Mezinárodní organizace pro atomovou energii. Ten dorazil do Káhiry ve čtvrtek v noci a připojil se k davu protestujících. Někteří si od něho slibují, že převezme vůdčí roli v celonárodních protestech, jiní ho naopak kritizují za to, že se do země vrací se zpožděním. Jeho vzkazy v podobě hesel "Změna musí přijít!" mnohé aktivisty spíše rozhněvaly.
"Člověk, který není s lidmi v ulicích od začátku a zprávy Egypťanům posílá přes Facebook z pohodlí svého gauče, je pouhým výsměchem vůdcovství," řekl HN aktivista Alfred Raúf.
Zdá se, že mladí Egypťané na žádné vůdce nečekají. Ani z řad protestních hnutí zatím nevystoupila osobnost, jež by si mohla připsat vůdčí zásluhy.
Během protestů masy koordinovali různí lidé spíše náhodně. Menší skupinky následovaly nejhalasněji skandující aktivisty, lidé se organizovali na sociálních sítích.
"I když bez oficiálního vedení, celonárodní protesty získaly úplně jinou kvalitu," myslí si Amr Hamzaví z Carnegie centra.
Chybějí osobnosti
Demonstrace podobného charakteru totiž nejsou pro Egypt typické. Rebelie z posledních let byly téměř bez výjimky bojem pracujících za lepší sociální jistoty. Nyní se však Egypťané podle Hamzavího s ekonomickými a sociálními reformami nespokojí. Volají hlavně po politických změnách. Kdo z odpůrců Mubárakova režimu by mohl stanout v čele země v případě úspěšného volání po změně politického režimu, je otázkou.
Po Tunisku bouří i Egypt. Policie zasáhla slzným plynem a vodními děly - čtěte ZDE
Tunisko vydalo mezinárodní zatykač na uprchlého prezidenta. Vládu čekají změny - čtěte ZDE
Chovatel koní Mohamed je přesvědčen, že v řadách současné opozice je mnoho možných politických vůdců. "Muhammad Baradej, Ajmán Núr...," ale tím jeho výčet končí. Další z aktivistů si vybaví ještě jména novináře Ibrahíma Aíši, bývalého šéfredaktora kdysi nezávislého deníku Al-Dustúr, a generálního tajemníka Ligy arabských států Amra Músy.
Mezi demonstranty však osobnosti chybějí. A téměř žádný z politických představitelů zatím otevřeně nevyjádřil své postoje k probíhajícím událostem.
Vláda a prezident Mubárak mlčí také. S výjimkou varování ministerstva vnitra, že bude tvrdě zasahovat proti nepovoleným shromážděním, a Mubárakovy výzvy k nenásilí.
