Nejznámější díla hyperrealismu vystavuje nyní vídeňské muzeu moderního umění MUMOK. Slavný obraz karavanu od Ralpha Goingse či volkswagenu od Dona Eddyho a další malby a sochy známých autorů budou pod názvem Hyper Real k vidění do 13. února.

Podle jedné z kurátorek Susanne Neuburgerové představuje výstava sbírku, kterou muzeím ve Vídni, Kolíně nad Rýnem, Cáchách a Budapešti věnovali manželé Ludwigovi. Většina děl pochází ale z rakouské metropole. Fotorealismus či hyperrealismus 70. let je ve třech patrech muzea představen v kontextu s pop artem a velkými fotografiemi 80. let.

Častý motiv: automobil

Nové realistické umění vzniklo koncem 60. let. Skutečnost se snažilo zachytit přesně a věrně jako fotografie, ale pomocí tradičních malířských prostředků a technik. Autoři na velká plátna přenášeli výjevy známé z amatérských snímků či novinových stránek.

Podle kurátorky Neuburgerové nechodili pro náměty daleko. Využili vše, co bylo kolem nich. Mnohé obrazy vypovídají o životním stylu v USA v 70. letech. Jsou na nich auta, rodina či město.

Právě automobily představují častý motiv. Mezi nejznámější díla fotorealismu patří obraz volkswagenu od Dona Eddyho z roku 1971. V laku kapoty, v disku pneumatiky a v pochromovaných částech vozu se zrcadlí okolí, na plátně v pozadí pak vidíme další auta. Právě odrazy a zrcadlení představovaly podle kurátorky důležitý prvek.

Vystaveny jsou také další Eddyho práce. K vidění je třeba jeho obraz výlohy s kabelkami a botami z roku 1974. Ve skle výkladní skříně se zrcadlí ulice. "Na fotografii není vše ostré. Vzdálenější či bližší předměty jsou rozmazané. Tady na plátně je zobrazeno všechno stejně," podotýká kurátorka.

V sálech MUMOK nechybí ani další ze slavných obrazů – karavan od Ralpha Goingse z roku 1970. Podle Neuburgerové pro malbu posloužila jako předloha fotografie. Rozbité vozy a parkoviště zachycoval třeba i John Salt. Sám jednou řekl, že kdyby se nepřestěhoval do USA, nikdy by auta nemaloval.

Konfrontace s Warholem

Expozice představuje ale také práce evropských umělců. Třeba Jean Olivier Hucleux na obří plátna přenesl výjevy ze hřbitovů.

Pozornost návštěvníků přitahuje rovněž socha nahé ženy na posteli z roku 1974, kterou vytvořil John De Andrea. Srovnání fotorealismu s pop artem pak umožňují díla Andyho Warhola či Roye Lichtensteina.

Z Vídně se výstava přestěhuje do Cách, kde bude k vidění od března. Odtud by se měla přesunout ještě do Budapešti.

Tom Wesselmann: Krajina

Ralph Goings: Karavan

Robert Bechtle: Berkeley

Richard Estes: Downtown

Howard Kanovitz: Vernisáž

Související