Stará vražda a manželka na zabití

Dva krátké příběhy přináší pátý disk Agathy Christie - a oba se odehrávají v úzkém kruhu rodinném. První Poslední vůle je klasickým případem bohaté stařenky, po jejímž dědictví prahne příbuzný natolik, že jí chce na onen svět pomoci, jelikož už nechce čekat.

A Vánoční tragédie, ta už je plně pod taktovkou slečny Marplové, která rozplete případ náhle zabité manželky - ač slečna Marplová nemá s manželstvím vlastní zkušenost, tuší, že jediný, kdo by mohl mít zájem ženu zabít, je její manžel. To je logické. V českých krajích se ale naštěstí o Vánocích zabíjí kapr. Tak jen pozor, aby vašemu manželovi při silvestrovské veselici neuvízla na sítnici nějaká mladá "kost".

Kdybych tak mohl obejmout celý svět

Arnošt Lustig (1926) je povaha přátelská, a navíc autor, který toho během života hodně prošel. Proto není divu, že v knize O spisovatelích vypráví o svém přátelství k Ludvíku Aškenazymu, Ladislavu Mňačkovi, Milanu Kunderovi, Josefu Škvoreckému, Bohumilu Hrabalovi, ale i k Jerzymu Kosinskému či Egonu Hostovskému.

Zmíněno je také setkání s velkými jmény americké literatury, Williamem Styronem a Josephem Hellerem. Jedná se o svazek, v němž najdeme několik zajímavých detailů, například to, že Arnošt Lustig byl iniciátorem oscarového snímku Obchod na korze. A někdy také příliš rozbíhavosti, více koncentrace by těmto medailonům slušelo daleko lépe.

Na naší planetě býval hrozný zmatek

Pokud někdo hledá přehled všech těch starých ještěrů, encyklopedii Prehistorie lze doporučit. Ne, nejedná se o vzpomínky šikulů, kteří si v českém parlamentu vyrobili na sedací části mozol, jde opravdu o nanejvýš atraktivní formou podaná jednotlivá období vývoje života na Zemi.

Najdeme zde latimerii, všelijaké ty cokoli-saury a také mapu, na níž se ještě Jižní Amerika zespodu lepí na Afriku. Byly to zkrátka doby, kdy to všechno ještě člověk neměl pevně v rukou, tedy jím volení zástupci. Prehistorie ukazuje, že se v předchozích volebních obdobích opravdu nezahálelo a že dnes už máme planetu pěkně uklizenou, jsou nastavena pravidla a nic se nevyvíjí.

V básnické říši Vladimíra Holana

Nakladatelství Akropolis nemohlo letos zesnulého Vladimíra Justla připomenout lépe než souborem Holaniana. Literární historik a estetik totiž léta pomáhal Holanovu dílu ke čtenářům - respektive pomáhal, aby se ke čtenářům dostalo s co nejmenší časovou prodlevou, ještě za autorova života.

To ukazují i sesbírané studie a doslovy v nové knize. A při jejich čtení si člověk znovu uvědomuje šíři a hloubku básnického díla Vladimíra Holana a hned se rozbíhá po knihovně a hledá, kde je Noc s Hamletem a kde Toskána a kde Lemuria. Texty Vladimíra Justla tedy fungují... A ukazují, že verši Vladimíra Holana se lze zaobírat celý život, jako se jimi zaobíral on.