Každého zaměstnance zajímá, zda mu zaměstnavatel nabídne také "něco" k platu. Moderně se tomu říká benefity, v praxi to znamená prémie, neplacené požitky, či lepší automobil. Ať už to je cokoli, je to odměna. My šéfové si od odměn slibujeme větší motivaci lidí a jejich loajalitu. Jenže, ruku na srdce, funguje to tak opravdu? Zdaleka ne všude a zdaleka ne u každého. Chyba je v tom, že šéfové mnohdy odměny neumí lidem prodat. Nechají totiž podřízené, aby na různé odměny pohlíželi jako na samozřejmost.

To je třeba případ stravenek. Někde na ně zaměstnanci připlácejí, někde je mají zcela zadarmo. Jen málokdo si ale uvědomí, že kdyby je nedostával, přišel by měsíčně o částku od několika stovek do řekněme 1500 korun. Přitom je to jedna z nejrozšířenějších zaměstnaneckých výhod. Ale právě proto, že ji firmy nasazují plošně, funguje méně. Ač by měly podporovat loajalitu zaměstnanců, začnou mnohdy lidem chybět až poté, když zjistí, že je v nové práci nevedou. Stravenky totiž rozhodně nepatří mezi nezbytné pracovní pomůcky.

Princip odměn by přitom měl být založen na známém něco za něco. Budeš dobře, tedy standardně, pracovat? Pak nemáš nárok na odměny, protože jen plníš to, na co jsem si tě najal a za co dostáváš plat. Jsi spolehlivý? To je na pravidelnou odměnu také málo. Ale na druhou stranu, jednou za rok je dobré spolehlivost ocenit. Dám tím jasně najevo, že si spolehlivost onoho člověka uvědomuji a že je důležitá. Ale pokud se ten člověk zároveň nedozví, za co prémii dostal, bude její efekt v nejlepším případě poloviční. Tedy pokud vůbec nějaký bude.

Takže pokud je v nějaké firmě zvykem dávat každému každý měsíc nějakou prémii, navíc bez konkrétního zdůvodnění, je to úplně špatně. Lidé pak přece nemají důvod být iniciativní, přicházet s nápady nebo dělat víc. Pokud mají takové prémie efekt, tak jen na několik vnímavějších zaměstnanců. Efekt odměny se pak tedy zcela vytrácí.

Samozřejmě nejjednodušší k pochopení je pro šéfy i zaměstnance prémie vázaná na splnění cíle, který je nějakým způsobem měřitelný. Ovšem v případě, že takový úkol není možné splnit z důvodů, které leží mimo firmu, je dobré přece jen nějaké ocenění lidem dát. Tedy těm, kteří si jej zaslouží.

Prémie by totiž měly odlišovat zaměstnance. Když už jsem zmínil stravenky, tak ty nejsou jedinou plošnou výhodou, kterou lidé berou jako samozřejmost. V řadě případů stejně končí nejrůznější zvýhodněné vstupy do fitnesscenter, nižší ceny jazykových kurzů a podobně. Zaměstnanci si na začátku sice uvědomují, kolik asi tím ušetří, ale mají celkem pochopitelný sklon to zapomenout. Měli bychom jim proto jednou za rok připomenout, že kromě výplaty a prémií dostali ještě tolik a tolik peněz ve formě zaměstnaneckých výhod. Přece jen si jasně prezentovaná čísla pamatujeme všichni nejlépe.


Tomáš Richter
ředitel kasa.cz a obchodnidum.cz

Související