Michal Mejstřík

vystudoval VŠE v Praze a poté pracoval v Ekonomickém ústavu ČSAV. Po roce 1990 studoval na London School of Economics a podílel se na založení Centra pro ekonomický výzkum a postgraduální vzdělání (CERGE). Je profesorem ekonomie na Univerzitě Karlově, od roku 2009 členem Národní ekonomické rady vlády, předseda Mezinárodní obchodní komory (ICC) se sídlem v Paříži, reprezentující tisíce společností a asociací z více než 120 zemí světa.

Odpovědí Česka na probíhající měnové války musí být zvýšení produktivity, tedy v podstatě snížení mezd, říká člen NERV profesor Michal Mejstřík. Totéž se podle něho týká celé Evropy, která se nyní pokouší bojovat na příliš mnoha frontách.

HN: Média v posledních týdnech hovoří o měnové válce. Probíhá opravdu, nebo jde jen o mediální klišé?

"Měnová válka" je spíše heslem pro široké publikum. Co se nyní děje? Amerika se stará hlavně o vlastní měnu, tedy pouští miliardy dolarů do domácí ekonomiky.

HN: Takže USA jsou v této "válce" agresorem?

Ve válce je většinou viník nejasný. Celé to začalo tím, že Spojené státy mají velký deficit platební bilance a část jejich dluhu financuje Čína. A ta zavěsila svou měnu na dolar. Nyní s tím, jak klesá kurz dolaru, klesá i čínský jüan, čímž se zlevňuje čínský vývoz do celého světa.

HN: Kdo si tedy začal?

Najít viníka je těžké. Číňané říkají, že jsou chudí a musejí více exportovat. Je ale jasné, že v Číně dříve nebo později ke zpevnění kurzu jüanu dojde. Část zboží se pak bude z Číny vyvážet hůře, část zboží z Ameriky zase lépe.

S Evropou je to ale jiné. Euro posiluje proti dolaru i jüanu, což je špatné pro evropský export. Hráčů je na světovém hřišti několik a každý si odehrává to svoje.

HN: Jakou pozici má v té válce Česko?

Na světě žije sedm miliard obyvatel, Česko se svými deseti miliony jen přijímá výkyvy, jak přicházejí. My jsme žádnou krizi nevyvolali, jen jsme si ji dovezli. Budeme i nadále vystaveni výkyvům. Pozitivním i negativním. Když dolar klesá, klesnou ceny surovin, což může být dobré. Na druhou stranu může dojít ke zpevnění koruny, což bude nebezpečné pro náš vývoz.

Mzdy v Česku musejí dolů

HN: Takže jaký bude celkový dopad měnových válek na Česko?

Můžeme vydělat na straně dovozu a prodělat na vývozu. Celkově, pokud bude náš kurz zpevňovat, to bude vytvářet větší tlak na vnitřní devalvaci, tedy na relativní snížení mezd.

Dám vám příklad: V posledních letech roste ve zpracovatelském průmyslu rychleji produktivita práce než mzdy. To vyrovnává vliv silné koruny. Jenže ve státní správě to neplatí. Veřejný sektor je neefektivní, je slabou součástí Česka. A celková produktivita práce na obyvatele roste pomaleji než mzdy. Sice doháníme mzdy v zahraničí, to ano, ale nemáme to ničím podložené.

HN: Takže jsme tlačeni vývojem ve světě ke snižování mezd?

Jsme tlačeni k růstu produktivity práce. Proto musíme tlumit nárůst mezd. Zatím se to povedlo jen Němcům v rámci Hartzovy reformy. Dokázali zkrotit mzdy, zabránili tomu, aby se nezaměstnaní vyhýbali práci, a zároveň se soustředili na výzkum a vývoj. To zvedlo jejich produktivitu.

Není to problém, který by řešilo jen Česko, v podstatě se týká většiny zemí Evropské unie. Musíte prostě pracovat tak, aby z toho byl nějaký efekt. Nesmí to být v duchu hesla "šlapu usilovně, ale špatným směrem". Tedy soustředit se na oblasti, kde je možné dosáhnout nějaký výkon, a ne na ty, kde se jen mrhá veřejnými penězi.

HN: Jak to má Česko udělat?

Znamená to, připravit na export firmy, které si zvykly na pohodlí na domácím trhu. Řada z nich potřebuje restrukturalizaci i rekvalifikace pracovníků. Současně si musí vláda nastavit exportní politiku, síť zastoupení státu v zahraničí.

Stát musí pomoci se získáváním veřejných zakázek v zahraničí. Na této úrovni musí jednat politik s politikem, to si nemůže vyjednat podnik sám. Vláda si musí vyjasnit, jakou exportní strategii chce.

HN: Když se vrátíme k měnovým válkám. Nemohou vyústit až do otevřeného konfliktu?

Situace zatím není tak daleko, aby přerostla v závažnější konflikt. Co vytáhlo velkou část světové populace z chudoby? Mezinárodní obchod! To všechny země vědí. Každý potenciální konflikt tento základ stability rozbíjí.

HN: Stejně se argumentovalo i před první a druhou světovou válkou. A stejně se sáhlo po zbraních.

Nezapomeňte ale, že nikdy nedošlo k takovému omezení chudoby jako v posledních třiceti letech. To je bezprecedentní období vývoje světa.

HN: Blahobyt nás tedy chrání před válkou?

Je to přesně tak. Nikoliv blahobyt v absolutním měřítku, ale jeho nárůst. Je tady sice dost zemí, které se stále trápí, ale ukazuje se, že kapitalismus měl velký úspěch.