Před dvaceti lety přijel do Česka belgický profesor Guillaume Wunsch, aby tady přednášel o limitech lidského života. Řekl, že je to 85 let. Dnes už je jasné, že se pletl.
Být pětaosmdesátníkem postupně přestává být výjimečné. Počet lidí v tomto věku se navíc bude podle demografických prognóz zvyšovat vůbec nejrychleji. Dnes jich v Česku žije přes sto tisíc, za padesát let to má být až šestkrát nebo sedmkrát tolik.
Seniory nestačí jen léčit
"Seniorů kolem nás bude stále víc a řada věcí se jim bude muset přizpůsobit," říká Hana Bakičová z nadace Veselý senior. "Bude třeba snížit schody nebo zvětšit písmo na cenovkách a popisu složení na zboží," uvádí příklad.
Podobné proměny neminou celou Evropu. V roce 2050 mají podle statistik Eurostatu senioři tvořit třetinu všech obyvatel unie.
Daleko složitějšími změnami však bude muset projít naše vnímání - stáří je totiž třeba začít věnovat více pozornosti. Doba, kterou lidé v této životní fázi tráví, se stále prodlužuje. "Současná generace žije o dvacet let déle, než tomu bylo před padesáti lety," vysvětluje Jan Lorman, předseda sdružení Život 90.
Podle něj je důležité, aby lidé v pokročilém věku zůstali co nejdéle aktivní. "Mohli by třeba pracovat formou kratších úvazků, tak by se předešlo tomu, že se budou cítit sociálně vyloučení," myslí si Bakičová. K letošnímu roku pracuje kolem patnácti procent seniorů. Ostatní však mají za to, že jim v tom brání věk. Podle nedávného průzkumu Respekt Institutu si to myslí 88 procent z nich. Personalisté s tím ale nesouhlasí.
K tomu, že mají při obsazování míst určité věkové limity, se v anonymní anketě před třemi lety přihlásilo jen 16 procent z nich. "Pro naše klienty není rozhodující to, jak je člověk starý, určující je jeho praxe, to, co umí," říká Aleš Křížek, šéf české pobočky společnosti Robert Half. To, že dnes mají lidé v pokročilém věku na pracovním trhu přece jen problém, ale nepopírá.
"Lidé, kteří vyrostli v minulém režimu, nebyli zvyklí, že na sobě musí neustále pracovat. Před třiceti lety skončili střední školu, pak byli v jedné firmě a teď najednou nevědí, co dál," popisuje častý scénář Křížek. Budoucnost ale vidí lépe. Pro dnešní čtyřicátníky je prý celoživotní vzdělávání samozřejmostí.
Podobně to už dnes funguje například v Německu. "Starší lidé jsou vidět i v médiích, jsou bráni jako někdo s určitou životní zkušeností, a mají proto úctu, naproti tomu u nás je mediální scéna obsazena jen mladými lidmi," připomíná Šárka Hastrmanová z Respekt Institutu, která studii o seniorech spoluvytvářela.
Stárnutí jako výzva
Situace se podle Lormana může vyvíjet dvěma způsoby. "Jedna moje vize je taková, že stárnutí populace vezmeme jako výzvu a naučíme se využívat potenciál seniorů, druhá je o poznání horší a blíží se německému filmu 2030: Povstání starců," uvažuje ředitel sdružení Život 90.
Zmiňovaný pořad před třemi leky pobouřil Německo. Tvůrci v něm představují nejčernější scénář. V seriálu, který balancuje mezi dokumentem a fikcí, seniory zobrazují jako nejchudší vrstvu, která skončí zcela bez prostředků, a vláda je vyveze do novodobých koncentračních táborů v Africe. "Je to sice přitažené, ale má to reálný základ. Lidé pořád čekají, že se o ně postará stát," varuje Lorman.
"Lepší by bylo, kdybychom přistoupili na to, že budeme déle pracovat," myslí si.
