Nedej na první dojem," říkává se často. V takové radě se odráží přesvědčení, že první pocity, které z ostatních máme, bývají ošidné a že teprve čas a nahlédnutí "pod kůži" nám přinesou skutečné poznání druhého člověka. Jenže se ukazuje, že právě první, bezprostřední dojmy mohou být velice užitečné.

To, že dáme na první dojem, rozhodně není znakem nějaké naší povrchnosti. Naopak. Schopnost vyhodnotit okamžitě situaci a hlavně lidi, s nimiž se setkáváme, je naším evolučním výdobytkem. Ti, kdo v dávnověku na první dojem nedali, často velice rychle zaplatili svým životem.

První dojem vzniká během několika málo ­sekund. Vnímáme při něm verbální i neverbální projevy; často si - ať už vědomě, či nevědomě - všímáme takových znaků, které nejenže náš protějšek může těžko ovlivnit, ale jež možná ani vědomě nevnímáme. Jde třeba o tón hlasu, gesta rukou či oční kontakt.

Mnozí psychologové a tréninkoví kouči svým klientům nabízejí, že je naučí, jak udělat dobrý první dojem. Většinou své klienty instruují tak, aby se dobře oblékali, správně vystupovali a mluvili - aby zkrátka působili důvěryhodně. Jenže co je pro jednoho důvěryhodné, může jiný považovat za znak lstivé povahy. Jde o to, že do našeho prvního dojmu se promítá naše zkušenost, z níž vzniká intuice. Pěkně oblečený, sebevědomě vystupující uchazeč o práci nám třeba nějakým gestem nebo jenom rysy tváře může připomenout makléře, který nám kdysi prodal dům plný skrytých závad. Samozřejmě, ve svém pocitu se můžeme mýlit, a tak bychom se neměli bát své první dojmy přehodnotit. Současně by však bylo chybou je podceňovat. Většinou nám totiž dobře slouží.

Více informací o lidském vnímání najdete na www.sciencemag.org

Související