Václav Klaus? To je ten, co mi za chvíli nejspíš koukne přes rameno a řekne, jakou že se to zas zdržuju blbostí. Flákání považuje za hrdelní zločin. A přitom je to někdy tak pěkné.

Komunismus považuji za pojmenované a popsané zlo. Zla zítřka pojmenovaná a popsaná ještě nejsou. Zcela jistě ale na nás už teď vystrkují růžky a tváří se jako úžasná moderní dobra. Politika je odjakživa vůbec soubojem dobra se svobodou. V tomto souboji stojím na straně svobody.

Na svém webu jsem nedávno jednoho novináře označil sprostým slovem. Jinak už to nešlo. Novináři jsou líní, hloupí, omezení, zlí, neoriginální, opisují jeden od druhého, jsou nudní, plní klišé a frází, jsou zaujatí a plní předsudků. Něco o tom vím. Jsem přece také novinář.

Feminismus je myšlení žen, kterým se nelíbí, že se narodily jako ženy. Ani se jim nedivím, nechtěl bych být ženou. Furt by na mě sahal nějakej chlap, to musí být hrozné. Fuj!

Láska? Ano, to znám. Miluju pivo. A také jednu ženu. Je to správné pořadí? Raději to otočím, pivo mi snad nevynadá.

Národ, to je hodně. A dva národy, to je ještě víc. Má maminka je Polka, táta Čech. Ve své knížce Rocker na Hradě píšu, že po Polácích mám cit, po Češích rozum. A po obou žízeň.

Jaký je rozdíl mezi Poláky a Čechy? Rozdíl mezi mnou a mnou moc velký není. Ale dobrá: určité rozdíly jsou, napsal jsem o nich nedávno blog. Ale nechci šířit nové mýty a zjednodušení. Kromě jednoho: Češi nejdřív postel, Poláci nejdřív kostel.

Muzika je můj život. Nejen tehdy, když stojím na pódiu, třískám do kytary a řvu do mikrofonu. Slyším muziku úplně ve všem. A svět mi tak připadá hezčí.

Za pohled z okna hradu bychom měli my, všichni zde zaměstnaní, platit. A oni nám naopak ještě dávají peníze. Každé ráno si toho cením. Ne těch peněz, ale toho pohledu z okna. A vůbec toho úžasného místa.

Co bude, až Václav Klaus opustí funkci? Jako že slunce zapadne a už nikdy nevyjde? Ale jo, vyjde a bude den jako každý jiný.

Foto: David Turecký