Významný český teatrolog a první polistopadový děkan Filozofické fakulty Univerzity Karlovy František Černý zemřel v sobotu ve věku osmdesáti čtyř let.
František Černý po druhé světové válce studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy estetiku a slovanskou filologii. V letech 1949 až 1951 pracoval v Ústavu pro českou literaturu, v šedesátých letech vedl oddělení dějin a teorie divadla na pražské Filozofické fakultě, později byl proděkanem. V roce 1968 byl jmenován profesorem, ale ustaven jím byl až v roce 1989, od roku 1989 do roku 1991 byl děkanem fakulty.
Dlouhodobě se podílel na rozvoji mezinárodních kontaktů české teatrologie. Věnoval se především dějinám českého činoherního divadla a divadelní kultury osmnáctého až dvacátého století, době národního obrození a meziválečným létům.
Poslední publikací Františka Černého byly vloni vydané vzpomínky Normalizace na pražské filozofické fakultě (1968 - 1989). Ačkoli se autor netěšil přízni režimu, směl v ovzduší čistek na fakultě setrvat. V knize vysvětluje, co se v sedmdesátých a osmdesátých letech ve škole dělo, když z významné společenskovědní instituce muselo odejít téměř sto padesát odborníků. Připomíná tedy osudy těch, kteří byli přinuceni fakultu opustit, těch, kteří mohli - všelijak omezováni - na fakultě zůstat a všímá si i prorežimních či shora dosazovaných lidí.
Poslední publikací Františka Černého byly vzpomínky Normalizace na pražské filozofické fakultě (1968 - 1989).
