Radioteleskop je velmi citlivý a může zachycovat signály z velmi vzdálených nebeských těles, sdělila Boekhorstová. Pozorování, která bude možno s přístrojem provádět, nám umožní lépe pochopit počátek vesmíru až do doby před velkým třeskem, dodala.
Na rozdíl od tradičních radioteleskopů nemá LOFAR (LOw Frequency ARray, síť s nízkými frekvencemi) parabolu, ale tvoří ho 25 tisíc antén měřících od 50 centimetrů po dva metry, které jsou rozmístěny v Nizozemsku, Německu, Švédsku, Francii a Velké Británii.
"Když spojíme všechny antény, vznikne gigantický teleskop, jehož průměr je až tisíc kilometrů," uvedla Boekhorstová.
"Radioteleskopy, které mají parabolu, musejí být orientovány na přesný bod ve vesmíru, zatímco tento přístroj umožňuje sledovat mnohem širší část vesmíru," zdůraznila.
Získané údaje budou soustřeďovány v superpočítači na univerzitě v Groningue na severovýchodě Nizozemska a předávány institutu ASTRON, kde budou studovány.
Radioteleskopy se od optických teleskopů se liší tím, že pracují v radiové části elektromagnetického spektra, ve kterém sbírají data z radioemitujících zdrojů. Radioteleskopy jsou většinou velké parabolické antény. Viditelné světlo je elektromagnetické záření o vlnové délce 400-750 nanometrů, na které je citlivé lidské oko.
Na rozdíl od tradičních radioteleskopů nemá LOFAR (LOw Frequency ARray, síť s nízkými frekvencemi) parabolu, ale tvoří ho 25 tisíc antén měřících od 50 centimetrů po dva metry, které jsou rozmístěny v Nizozemsku, Německu, Švédsku, Francii a Velké Británii.
"Když spojíme všechny antény, vznikne gigantický teleskop, jehož průměr je až tisíc kilometrů," uvedla Boekhorstová.
"Radioteleskopy, které mají parabolu, musejí být orientovány na přesný bod ve vesmíru, zatímco tento přístroj umožňuje sledovat mnohem širší část vesmíru," zdůraznila.
Získané údaje budou soustřeďovány v superpočítači na univerzitě v Groningue na severovýchodě Nizozemska a předávány institutu ASTRON, kde budou studovány.
Radioteleskopy se od optických teleskopů se liší tím, že pracují v radiové části elektromagnetického spektra, ve kterém sbírají data z radioemitujících zdrojů. Radioteleskopy jsou většinou velké parabolické antény. Viditelné světlo je elektromagnetické záření o vlnové délce 400-750 nanometrů, na které je citlivé lidské oko.
