Třetí povodňový stupeň zastihl firmu Bakaert Bohumín, která vyrábí ocelové pozinkované dráty, ráno v devět hodin. "Voda stoupala, jeli jsme na zasedání krizového štábu ve městě," říká Jiří Formánek, generální ředitel firmy. V tu chvíli už byly některé oblasti Bohumína zaplaveny, předpověd byla na stoletou vodu. "Vlastníme hodně zařízení a majetku. Rozhodli jsme se, že nebudeme riskovat. Přístupové cesty k továrně jsou blízko řekám. Hrozilo, že by se mohli zaměstnanci ocitnout uvězněni mezi vodou." Továrna už jednou vyplavena byla, a to v roce 1997, ale od té doby se některé podmínky změnily. "Před třinácti lety tu například nebylo tolik drahé technologie. Nyní jsme se v krizovém plánu soustředili hlavně na to, abychom vyhověli podmínkám, které si klade naše belgická pojišťovna. Znovu jsme si ověřili, za jakých podmínek vyplácejí pojistné plnění," vysvětluje Formánek. "Zde máme rezervu, musíme ještě podrobněji propojit krizový plán s podmínkami pojišťovny, protože tu máme třeba tři tisíce tun materiálu. V pojistných podmínkách je, že naše povinnost je zvedat veškeré zboží nad zem. Ale dát tři tisíce tun materiálu na palety, to nejde," říká Formánek. Není to výmluva, ale akceptování reality. Vodu nejde odvést jinam a všechno přestěhovat. "Zvedali jsme věci metr nad zem. Ale kdyby voda stále stoupala, těžko bychom je mohli dát výše," dodává Frománek.

Naštěstí se nakoneczastavila dvacet metrů od továrny. Jenže chybělo deset centimetrů, a hrozila záplava přes kanalizaci.Někteří zaměstnanci měli zaplavené své domy. "Někteří kvůli povodni nepřišli do práce. Akceptovali jsme, že je nutné, aby se starali o svůj majetek a rodiny. Ti, co mohli přijít,dělali protipovodňová opatření," vysvětluje Formánek. "Výrobní linky stály dva a půl dne. Ztrátu odhaduji tak na 40 až 50 tisíc euro," dodává Jiří Formánek.


Zvedali jsme věci nad zem, jak chtěla pojišťovna. Ale kdyby voda stále stoupala, těžko bychom je mohli dát výše.

Související