Bartákova éra na ministerstvu obrany znamenala raketový růst pro firmu jeho známého. HN spočítaly, že společnost MPI Group zbrojaře Michala Smrže začala ve velkém obchodovat s armádou teprve poté, co Martin Barták nastoupil v září 2006 na ministerstvo.

Čísla mluví jasně: MPI dodala před Bartákovým nástupem materiál za necelých deset milionů korun. Za Bartákova působení již objem vzájemných obchodů přesáhl 850 milionů. Většina nákupů přitom proběhla bez otevřené soutěže.

Barták byl před loňským jmenováním ministrem vlivným náměstkem, který vyjednával několik důležitých kontraktů

Úspěch MPI Group do jisté míry připomíná příběh stavební firmy Viamont, která se k velkým státním zakázkám dostala poté, co se její bývalý spolumajitel Aleš Řebíček stal ministrem dopravy. Rozdíl nicméně je v tom, že Barták neměl v MPI majetkový podíl.

Ministr se k podezření, že zakázky mohou souviset s jeho vztahy se Smržem, nevyjádřil. "Bohužel vám žádné odpovědi nepošleme," sdělila včera bez bližšího vysvětlení mluvčí resortu Lucie Kubovičová. Ještě v pondělí přitom uváděla, že její kolegové vyjádření k MPI Group připravují. Barták nepřijal ani nabídku na rozhovor po telefonu. Ministerstvo nicméně odmítá s HN komunikovat už několik týdnů.

Oproti tomu Michal Smrž spojitost odmítá. "Moje firma se o zbrojní zakázky uchází již od roku 1993 a nemá to žádnou relevanci s tím, koho znám, či neznám. Navíc nepatříme ani do první desítky největších dodavatelů ministerstva," tvrdí.

Nákupy od MPI se vesměs týkaly zahraničního zboží, které Smržova firma dovezla a se ziskem prodala armádě. Kolik si celkově vydělala, však není známo.

Tajemné obchody

O vztahy MPI Group s ministerstvem obrany se HN začaly zajímat v prosinci, kdy se firma přihlásila do obřího tendru na dodávku samopalů. Bylo totiž známo, že Barták a Smrž se tři roky před tím setkali během dovolené na ostrově Mauricius. Oba to označili za náhodu. V tutéž dobu přitom Barták pomáhal Smržovi do čela státního podniku Letecké opravny Malešice. "Vaše dotazy považujeme za účelové a vedené v osobní rovině," reagovalo ministerstvo, když HN tehdy poukázaly na možný střet zájmů.

HN od té doby ministerstvo žádaly, aby zveřejnilo seznam všech kontraktů, jež uzavřelo s MPI Group. Resort však byl ochoten sdělit pouze dílčí informace. "MPI Group dodává vojenskou techniku od roku 2000, tedy dávno před mým nástupem na ministerstvo," napsal v únoru Barták. Dodal, že jako první náměstek neměl prý během Topolánkovy vlády vliv na vojenské zakázky.

Ministerstvo nicméně nadále odmítalo seznam nákupů poskytnout, a to i poté, co dostalo oficiální žádost podle zákona o svobodném přístupu k informacím.

HN tedy spočítaly vzájemné obchody podle internetových stránek, kde ministerstvo zveřejňuje své zakázky. A z nich je trend zřejmý: Do doby, než se Barták stal náměstkem, dodávala Smržova firma zejména jen munici v řádech milionů. Po Bartákově nástupu už přibyly také náhradní díly na bojová vozidla za desítky milionů, a hlavně německé obrněnce Dingo, které i s doplňky vyšly na téměř tři čtvrtě miliardy. Na webu navíc některé nákupy od MPI Group chybějí - například loňská objednávka bezpilotních letadel Skylark za 50 milionů.

Vzestup obchodů po Bartákově nástupu dříve přiznávali i manažeři firmy. "Uplynulý rok lze zařadit mezi ty nejúspěšnější v historii společnosti. MPI Group získala několik významných zakázek od ministerstev obrany a vnitra," psal ve výroční zprávě za rok 2007 ředitel společnosti Karel Jordák.

Sporný zákon z 90. let

Politik Barták ani zbrojař Smrž své kontakty nikdy nepopírali. "Ve zbrojní branži se ví, že jsou přátelé a že se poznali už mnoho let před tím, než se Barták stal náměstkem," říká Jiří Komínek, dopisovatel britského odborného časopisu Jane´s Defence. Vazby obou mužů jsou známé i v parlamentu. "Nedávno jsem dostal informaci o společných dovolených, které spolu měli trávit. Krátce poté mi volal přímo ministr Barták a ptal se, zda ho kvůli tomu nebudu chtít interpelovat," říká místopředseda obranného výboru Antonín Seďa (ČSSD).

Společnost MPI se obchodu s vojenským materiálem věnuje od začátku 90. let. Koncem desetiletí například neúspěšně nabízela policii rakouské pistole. V roce 2004 pak zprivatizovala bývalou Zbrojovku Vsetín, jež vyrábí kanony pro letadla L-159 nebo munici pro transportéry Pandur.

V případě obchodů s resortem obrany jí výrazně pomáhá šestnáct let starý zákon, podle nějž smí Česko kupovat vojenský materiál pouze od tuzemských firem. Zahraniční výrobci si tak musejí hledat domácího prostředníka, který jim "otevře dveře" na ministerstvo.


Co si ministerstvo objednalo od Smrže

Před Bartákovým nástupem (2002 - září 2006)

- útočné pušky: 1,1 milionu
- pistole: 2,7 milionu
- dodávky munice: 5,4 milionu

- Celkem: 9,2 milionu

Po Bartákově nástupu (září 2006 - dosud)

- náhradní díly pro bojová vozidla pěchoty: 35 milionů
- dodávky munice: 12,8 milionů
- výcviková munice: 15 milionů
- odmrazovací zařízení na vládní letadla Airbus: 15 milionů
- čtyři obrněná vozidla Dingo: 135 milionů
- patnáct obrněných vozidel Dingo: 499,9 milionu
- rušiče signálů nástražných výbušnin pro obrněná vozidla Dingo: 86 milionů
- navijáky pro obrněná vozidla Dingo: 2,3 milionu
- dva bezpilotní letouny Skylark: 50 milionů
- zařízení pro letecký kontejner: 1,2 milionu

- Celkem: 851,1 milionu


Spojenci

Martin Barták (vlevo) se s Michalem Smržem zná již dlouho. Smržova firma dodala armádě například německá vozidla Dingo, munici nebo bezpilotní letadla.

foto: čtk, army.cz a archiv

Související