Zatímco Evropa už týdny hledá řešení napjaté ekonomické situace v Řecku, začíná být zřejmé, že to není jen euro, které se dostalo do krize. Fakticky jsme totiž svědky krize celé Evropské unie. Nemusí se mi projekt eura líbit, ale oslabení a eroze eura a eurozóny by ohrozily i českou korunu a českou ekonomiku.

Na vině současné krize je dlouhodobé rozmělňování pravidel a disciplíny a porušování Paktu stability a růstu. Porušení a excesy byly umocněny finanční krizí a následnou ekonomickou recesí. Místo zvýšené pozornosti a tvrdého vyžadování disciplíny ale přišly masivní fiskální impulzy pod taktovkou Sarkozyho, Zapatera a celého jižního křídla, a to navzdory fiskálně obezřetnějšímu německému (českému) a skandinávskému přístupu.

Británie pod Brownovým vedením dosáhla masivních deficitů a předvolební souboj a uplácení voličů způsobily bezprecedentní zadlužení britské ekonomiky. Proto mě vítězství Davida Camerona a toryů potěšilo nejenom osobně, a je důležité nejen pro Brity, ale pro celou Evropskou unii. Příchodem Camerona do Evropské rady se totiž mění poměr sil a kancléřka Merkelová získává po nevýrazném a socialisty a Sarkozym ovlivněném Brownovi silného spoluhráče.

Z berlínské schůzky pro mne vyplývá naděje, že Cameron a Merkelová nebudou dále podporovat falešnou hru na stabilitu, ale budou skutečně prosazovat úspornost, obezřetnost a monetární a fiskální disciplínu.

Navíc samotného Davida Camerona čeká nejprve řešení vlastních britských problémů. Bude muset udělat poměrně drastické kroky a zásahy do projedené a zadlužené ekonomiky a potřebuje mít krytá záda od eurozóny, potřebuje tedy i silné euro. I přesto ale věřím, že Cameron nepřipustí žádné zásahy do smluvního rámce EU, které by posílily možnost ingerence Bruselu do rozpočtové politiky národních států nad rámec stávajícího stavu, což je důležité i pro nás.

Merkelová pod tímto tlakem, pod tlakem německé politické scény a veřejnosti neplatit dluhy za nedisciplinované státy a za černé pasažéry a na druhé straně pod tíhou odpovědnosti Německa za europrojekt a EU obecně, významně přitvrdí podmínky pro poskytnutí finanční pomoci, a to nejenom Řecku. Řekl bych, že její vyjednávací síla se znásobila.

Změny v evropské politice by jako první mohli pocítit stávkující Řekové, kteří se tak mohou prostávkovat až k drachmě a výraznému snížení vlastní životní úrovně.

Mimochodem myslím, že přechod na drachmu by byl pro Řecko vůbec nejlepší. Země by si tak mohla přizpůsobit kurz a měnovou politiku aktuální ekonomické situaci a svým potřebám.

Dobře by to bylo i pro eurozónu, protože by to znamenalo posílení eura ( samozřejmě by to ale neodstranilo problémy Španělska, Portugalska a dalších hříšníků, ani problémy Francie a Německa, s protichůdnými inflačně-deflačními tendencemi).

Přechod Řecka na drachmu by byl lepší i pro unii a tím tedy i pro nás, protože bychom mohli lépe čelit tlaku podílet se na platbách do společného evropského budgetu na nesmyslné záchranné projekty.

To celé má ale bohužel jednu hlavní podmínku - odchod Řecka z eurozóny by nejprve musel být politicky přijatelný pro konstruktéry a garanty celého projektu Evropské unie, tedy pro Němce a Francouze. Mimochodem právě na jejich neochotě připustit odchod členské země z eurozóny se jasně ukazuje, že euro je pořád spíše politický než ekonomický projekt.

Z řecké krize by ale pro Evropu mělo vyplynout jasné poučení, že je čas přehodnotit konvergenční kritéria a definovat nově a pružněji vstup i odchod z eurozóny. Současně se obávám, že toho EU nebude schopna.

Z příchodu Davida Camerona může vytěžit i Česko a přidat se na stranu úspornější evropské politiky. Ať už české volby dopadnou jakkoli, po volbách se ale stěží najde silná, protideficitní, eurostřízlivá koalice s mandátem, která by nové situace, dané vstupem Camerona na evropskou politickou scénu, patřičně využila.

/Autor je živnostník a bývalý premiér Mirek Topolánek/

Související