Jiří Pernes už není šéfem Ústavu pro studium totalitních režimů. Je to úleva. Pachuť ale zůstane. Jak se mohl dostat do čela této instituce člověk s podobným životopisem? S indexem z VUML, s autorskými statěmi oslavujícími Vítězný únor? Proč musel být odstraněn až na základě informací o plagiátorství? Je to přece jednoduché: není možné, aby studium komunistického soukolí vedl člověk, který byl jeho ochotnou součástkou. Autor těchto řádků kdysi bezmyšlenkovitě vstoupil, spolu s celou gymnaziální třídou, do normalizačního SSM. Stydí se a zajímá ho vlastní minulost. Nechápe, jak se mohlo stát, že ji měl pod palcem člověk, který se s bolševikem namočil víc než on.
