Co chtěla dokázat
V programovém prohlášení Fischerovy vlády byl jen jediný měřitelný závazek - udržení rozpočtového schodku pod 5 % HDP. To se nepodařilo, loni schodek vystoupal na 6,4 procenta HDP. Narozdíl od vlády se totiž nechtělo šetřit politikům, a to nejen levicovým. Fischer před rokem sliboval, že nebude provádět žádné razantní změny. Nevyhnul se jim ale. Už proto, že vládne neplánovaně o půlrok déle.
Co dokázala
Fischerově vládě se navzdory politikům podařilo šetřit. Zvýšila některé daně (roční příjem navíc o asi 50 miliard). Škrtla několik miliard ve výdajích státu. Vláda také zastavila šrotovné, které by z rozpočtu jiné miliardy vysálo. Vláda také vybrala eurokomisaře (po dohodě s politiky), spustila modernizaci elektrárny Prunéřov nebo zastavila privatizaci ČSA.
Co zůstalo na nové ministry
Úkolů, které Fischerova vláda nestihla dokončit, je mnoho. Například reforma vysokých škol. Fischer ale na druhou stranu zanechá svému nástupci několik věcí připravených k použití. Například druhý úsporný balík.
Před rokem ho neznal nikdo, před půlrokem se stal nejpopulárnějším premiérem v historii a za čtyři měsíce se Jan Fischer stane velmi významným evropským bankéřem. Před rokem "jen" spravoval ve svém statistickém úřadu hromadu čísel, za čtyři měsíce bude v Evropské bance pro obnovu a rozvoj rozhodovat o miliardách eur.
V úplné tichosti odcestoval premiér Jan Fischer v úterý do Londýna, kde Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD) sídlí. Byl se představit. Ve čtvrtek zasedla správní rada banky a Fischera zvolila viceprezidentem. Od prvního září bude mít Fischer na starosti komunikaci s vládami mnoha zemí, kde EBRD přispívá velkými částkami například na výstavbu nemocnic nebo na velké dopravní či ekologické projekty.
Významná banka si Fischera vybrala už začátkem dubna. Zanedlouho se totiž uvolní místo po bývalé slovenské ministryni financí Brigitě Schmögnerové. Vedení banky provedlo jakési vnitřní výběrové řízení, v podstatě si sami tipovali, kde se ve světě pohybuje volný bývalý významný politik ekonomického zaměření.
"Fischer je úspěšným a populárním premiérem země, která má dlouhodobé vazby na EBRD," uvedl v dubnu prezident EBRD Thomas Mirow.
Fischer bude pomáhat světu
Fischera doporučil jeho podřízený ve vládě, ministr financí Eduard Janota. A to přes Pavla Štěpánka, který dříve působil v bankovní radě ČNB a dnes pracuje v EBRD jako vrchní ředitel. Za Fischera se postavil také guvernér ČNB Zdeněk Tůma.
Svoji roli sehrála i politika banky, bylo žádoucí, aby byl ve vedení někdo z nových členských zemí Unie. Fischer požadavkům skvěle odpovídal a navíc bylo pravděpodobné, že po květnových volbách v české politice skončí.
Dlouhodobě dával najevo, že chce zůstat spíše vlivným úředníkem než například poslancem některé strany, byť se ho například snažila zlákat TOP 09.
Fischera čeká mnohem záživnější práce než na statistickém úřadě. A také mnohem lépe placená, Fischerův plat by měl dosahovat výše asi 600 tisíc korun měsíčně.
EBRD vznikla před devatenácti lety. Jejími akcionáři je 61 zemí, které přes banku pomáhaly především s obnovou a rozvojem postkomunistických zemí, významně pomohla také tehdejšímu Československu. Podle prezidenta Václava Klause ovšem nic důležitého nedělá, jak řekl před několika dny.
Fischer bude od září viceprezidentem Evropské banky pro obnovu a rozvoj - čtěte ZDE
Eurokomisařem měl být podle ODS i ČSSD Fischer. Ten ale odmítl - čtěte ZDE
Fischer je moc populární a političtí lídři se začínají bát, že vstoupí do TOP 09 - čtěte ZDE
Loni například investovala jen v Rusku čtyři miliardy dolarů. Investuje také na Ukrajině, v Kazachstánu, Gruzii, Ázerbájdžánu a celé řadě dalších zemí. Fischera čeká právě časté cestování do těchto států a jednání o konkrétních projektech, které bude banka platit.
Je dokonce možné, že Fischer přinese ve své funkci peníze i Česku. I když jich rozhodně nebude mnoho, pokud vůbec nějaké. "Tato banka podporuje rizikové projekty v zemích s přechodnou ekonomikou, a to už se nás netýká. Její aktivity se týkají asi třiceti zemí a spíše než na střední Evropu se začíná stále více soustředit na země bývalého Sovětského svazu a jihovýchodní Evropy," vysvětluje Petr Havlík z vídeňského Institutu pro mezinárodní hospodářská srovnávání.
Na druhou stranu, i díky Fischerově předchůdkyni schválila banka loni úvěr 250 milionů eur (asi 6,38 miliardy korun) na financování několika dálničních úseků na Slovensku.
Hvězda Fischer
Premiér Fischer je pozoruhodný úkaz. V sobotu to byl přesně rok, kdy prezident Klaus jmenoval jeho úřednickou vládu. Mělo jít o úřednický kabinet, ale členy nominovaly ODS, ČSSD a Strana zelených. Politici také dali provizorní vládě jasné mantinely, měla jen zemi udržovat do loňských podzimních předčasných voleb.
Fischer sám na začátku vládnutí zdůraznil, že nechce provádět reformy. Jenže brzy prošel velmi významnou změnou, překvapivě silně se emancipoval. Především ve chvíli, kdy i na Česko udeřila ekonomická krize. Jeho ministr financí Janota začal razit velmi úspornou politiku a i díky jeho "balíčku" vláda stlačila deficit rozpočtu na rok 2010 z hrozících 231 na 163 miliard.
Brzy se také ukázalo, jak pozitivně může na veřejnost působit politik, který není zatížen stranickými půtkami a nejrůznějšími skandály. Fischer se brzy stal králem průzkumů obliby ústavních činitelů. A to i přes jisté rozpory v jeho politice. Například, když trval na škrtech, ale ustoupil odborářům, kteří hrozili stávkou kvůli vyššímu zdanění například podnikových rekreací.
Čím se členové úřednické vlády zapsali do historie
Jan Kohout - ministr zahraničí a vicepremiér (za ČSSD)
Za jeho působení zavedla Česku Kanada víza.
Martin Barták - ministr obrany a vicepremiér (za ODS)
Zakázky v jeho resortu patří mezi ty méně průhledné.
Eduard Janota - ministr financí (za ODS)
Díky jeho balíčku se povedlo snížit deficit rozpočtu.
Juraj Chmiel - ministr pro evropské záležitosti (za ODS)
Nenápadný ministr, v listopadu vystřídal Štefana Fulleho.
Martin Pecina - ministr vnitra (za ČSSD)
Slíbil, že donutí hejtmany ČSSD skoncovat s proplácením poplatků, nic se ale nezměnilo. Jeho úřad dosáhl zákazu Dělnické strany.
Vladimír Tošovský - ministr průmyslu (za ČSSD)
Výrazněji se neprojevil.
Daniela Kovářová - ministryně spravedlnosti (za ODS)
Jedním z jejích nejvýraznějších počinů je sepsání tabulky pro výpočet alimentů.
Petr Šimerka - ministr práce a sociálních věcí (za ČSSD)
Neúspěšně prosazoval zvyšování důchodů a dalších dávek bez ohledu na krizi.
Gustav Slamečka - ministr dopravy (za ODS)
Nutí šetřit krachující ČSA. Sliboval levnější dálnice, ale zůstalo jen u slibu.
Jakub Šebesta - ministr zemědělství (za ČSSD)
Částečně napravil velmi podivná pravidla pro zakázky v lesnictví.
Dana Jurásková - ministryně zdravotnictví (za ODS)
Byla kritizovaná za příliš mnoho nakoupené vakcíny proti prasečí chřipce. Řada zemí nakoupila vakcíny mnohem víc.
Miroslava Kopicová - ministryně školství (za ODS)
Za jejího úřadování poprvé v historii demonstrovali vědci.
Rut Bízková - ministryně životního prostředí (za ODS)
Povolila levnější modernizaci elektrárny Prunéřov.
Václav Riedlbauch - ministr kultury (za ČSSD)
Snaží se odvolat šéfa Národní galerie Milana Knížáka.
Rostislav Vondruška - ministr pro místní rozvoj (za ČSSD)
Prosadil materiál, podle kterého má být v Česku víc jaderných elektráren a má se těžit víc hnědého uhlí.
