Jeden typ nákazy z řecké dluhové krize se již rozšířil. Už od října, kdy se George Papandreou stal řeckým premiérem a odkryl obří deficit, který jeho předchůdci zatajovali, tento politik správně poukazuje na skutečnost, že největším problémem jeho země není fiskální deficit, nýbrž deficit důvěryhodnosti. A tento deficit se nyní rozšířil z Atén do Berlína, Frankfurtu i Bruselu.

Vedoucí představitelé zemí eurozóny jeden po druhém ujišťují o svém absolutním odhodlání zabránit řeckému státnímu bankrotu. Předseda Evropské rady Herman van Rompuy včera zdůraznil, že vlády zemí eurozóny jsou "odhodlány poskytnout Řecku podporu". Prezident Evropské centrální banky Jean-Claude Trichet zase prohlásil, že řecký státní bankrot je "vyloučen".

Jejich plán přimět trhy k poslušnosti prostřednictvím taktiky "šok a děs" nicméně ztroskotal.

Dosud každý projev evropské podpory Řecku pouze snížil hlad po jeho dluzích. Rostoucí výnosy zhoršují dluhové zatížení a podkopávají veškeré úsilí o snížení deficitu, které Řecko až dosud vyvinulo. Minulý týden pak soukromá poptávka po řeckých půjčkách zkolabovala úplně: výnosy z dvouletých řeckých obligací dosáhly astronomických 19 procent. Ratingové agentury situaci ještě zhoršily, když následovaly trhy, jimž mají radit: agentura Standard & Poor's snížila hodnocení řeckého suverénního dluhu (a návdavkem zhoršila rating i Španělsku a Portugalsku).

Investoři, kteří mají hluboko do kapsy, vědí, že se to ostatním dobře mluví. Eurozóna - a obzvláště Německo - se usilovně snaží sehnat (s podporou Mezinárodního měnového fondu) 30 miliard eur, které podle svých slov Řecku půjčí. Řecko ale přitom jen letos musí umořit dluhy a zaplatit úroky v celkovém objemu 25 miliard eur a v příštích dvou letech v objemu dvakrát 43 miliard eur. Tomu se říká "šok a děs" stříkacími pistolkami.

Státy, které sdílejí společnou evropskou měnu se nyní musí rozhodnout. Pokud myslí vážně to, co říkají už od února - a domnívají se, že Řecko skutečně dělá vše potřebné, aby dostalo svůj dluh pod kontrolu - pak musí shromáždit prostředky nutné k tomu, aby dlouhodobě uspokojily potřeby Řecka při refinancování. To obnáší něco kolem 120 miliard eur, které údajně uvolnil výkonný ředitel MMF Dominique Strauss-Kahn. Nic menšího teď soukromé investory neuspokojí.

Pokud však státy usoudí, že Řecko není jen nelikvidní, ale i insolventní a už nikdy nedokáže plně splatit své dluhy, pak se odkládáním nevyhnutelného bankrotu nic nezíská. Eurozóna a MMF musí v takovém případě pomoci Řecku s řízením procesu restrukturalizace, mimo jiné i financováním rozumných primárních deficitů - aby státní bankrot nepřerostl v depresi - a to až do chvíle, kdy Řecko opět získá přístup na dluhové trhy (to by samo o sobě spolklo garantovaných 45 miliard eur).

Největší zodpovědnost za tuto šlamastyku bezpochyby nese samotné Řecko a jakákoliv pomoc této zemi musí být vázána na splnění tvrdých podmínek. Pochybnosti, zda se podaří najít dost peněz, však plnění těchto podmínek ztěžují. Eurozóna musí tuto nejistotu ukončit, aby zastavila nepřípustnou ztrátu důvěryhodnosti svých slov.


Text je redakčním komentářem deníku Financial Times