Petr Nečas

narozen: 19. 11. 1964, Uherské Hradiště

vzdělání: Studoval fyziku na Univerzitě J. E. Purkyně.

před rokem 1989: Působil jako výzkumný a vývojový pracovník v Tesle Rožnov.

kariéra v ODS: Do ODS vstoupil v roce 1991, hlavním lídrem ODS pro volby do PS je od 25. 3. 2010.

rodina: Je ženatý a má čtyři děti: syny Ondřeje a Tomáše, dcery Terezu a Marii.

Když už si někde sednu, tak tam dřu a jsem zatraceně dobrý! Těmito slovy se před osmi lety ve Františkových Lázních chválil dnešní volební lídr ODS Petr Nečas. Jeho přímočarý nominační projev mu však cestu k postu předsedy strany neotevřel. Občanští demokraté dali přednost Mirku Topolánkovi (Nečas podlehl o pouhých 11 hlasů!), který je přesvědčoval patetickým a neskromným sloganem "Teď je čas na Churchilla, ne pro Chamberlaina".

V boji o nástupnictví po Václavu Klausovi nakonec Nečase neporazil výřečnější, emotivnější, dynamičtější Topolánek, nýbrž jeho žena Pavla, která v dojemném vystoupení vystavila na odiv rodinnou a partnerskou idylu a šokovala všechny liberální konzervativce v sále neuvěřitelnou informací, že po čtvrtstoletí manželství spolu Topolánkovi ještě pořád chodí na pivo!

"Catch all party" - žádná ambaláž

Za anekdotou o slavném vítězství paní Pavly, kterou s velkou chutí šířili Topolánkovi odpůrci zejména po manželské odluce Topolánkových, se skrývá spousta dalších zajímavých souvislostí. Petr Nečas nabízel spolustraníkům práci a nasazení, Mirek Topolánek změnu image strany - "ambaláže, marketingového obalu", jak to nazval ve své nominační řeči.

Rozdíl mezi Topolánkem a Nečasem byl zřejmý dlouho před kongresem ve Františkových Lázních. Nečas připravil rozsáhlý, akademicky strukturovaný materiál o organizačních a programových změnách ODS (mimo jiné se tu objevuje nutnost vytvářet krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé programy a také širší politické grémium regionálních politiků), Topolánek si vystačil s mediálními slogany a tvrzením, že je týmový hráč, který pokaždé uspěl, protože je loajální, má respekt k jiným názorům a je ochotný ke kompromisům (Topolánkův krach ve vládě a ve straně naopak ukázal, že tyto vlastnosti bývalý předseda ODS postrádal nebo časem poztrácel).

ODS, volící mezi Nečasem a Topolánkem, si před osmi lety vybrala cestu vylepšování marketingového obalu. Ve volbách v roce 2006 se to vyplatilo, ale už o pár měsíců později se ukázalo, že estetické úpravě vnějšku chybí podstatnější proměna vnitřku. A najednou chyběla i ochota na vnitřní proměně tvrdě pracovat. "Pracovní nabídka" dříče Petra Nečase začala být opět aktuální.Mirek Topolánek a Petr Nečas

Petr Nečas neodmítá marketingové postupy. Také on před osmi lety cítil, že ODS je po klausovském období strany jednoho muže příliš uzavřená. Otevření agorafobní ODS směrem k "catch all party" (i Nečas má rád pojmy britské politiky) ale chápal jinak než Topolánek. Podstatou změny nemělo být jen politické nasazení přijatelnějších tváří nebo uklidnění rétoriky v evropských otázkách, kde se klausovská ODS blížila národoveckému hnutí z konce 19. století.

Nečasova představa otevřené ODS připomínala think-tank, centrální místo diskuse, kde se probírají důležité otázky realistické pravicové politiky, která musí reagovat na proměny současného světa, přičemž původní Zieleniecův a Klausův koncept ODS z počátku 90. let měl plnit funkci "dogmatického minima". ODS v Nečasově hlavě, to měl být magnet pro všechny, kteří považují konzervativně-liberální směřování za nejlepší cestu k budování funkčního státu. A jak ukazuje probíhající předvolební drobení tohoto proudu, Nečasova tehdejší myšlenka vycházela i z důvodné obavy, že když ODS tuto integrující roli nezvládne, přijde o stovky tisíc hlasů.

To všechno jsou důvody, proč se po volbě Petra Nečase novým lídrem ODS objevily nadšené hlasy, vítající návrat skutečné pravicové ideologie do ODS. Ale tak jako Topolánek nebyl čirým marketérem, ani Nečas není ryzím ideologem.

Vždy a ve všem sice vychází z klasických pouček (malý stát, odpovědnost za sebe atd.), které z jeho úst znějí často koženě a mechanicky, ale při hledání praktických řešení, jež mají ideologické poučky proměnit v život, je vynalézavý a pružný, jak ukázalo jeho působení na ministerstvu práce a sociálních věcí.

Poznámka místopředsedy TOP 09 Miroslava Kalouska, že Petr Nečas je vlastně sociální demokrat, míří právě na tuto Nečasovu "pragmatickou pružnost" postupných změn. Nečas je ochoten udělat třeba jen opatrný krůček směrem k uskutečnění své ideologie, protože je to pořád lepší než zůstat na místě nebo čekat na opačný vítr.

Tento trpělivý, systematický postup vpřed - někdy rychlejší, jindy pomalejší - je typický pro celou politickou kariéru Petra Nečase. Na začátku raketový nástup, daný více okolnostmi nově se rodícího stranického systému a nedostatkem lidí než Nečasovými geniálními schopnostmi, poté období nekonečné práce ve stínové vládě i ve vládě skutečné. Nečas chrlil jeden koncepční materiál za druhým, dokázal snadno přejít z oblasti obrany k problematice sociální. Během týdne se díky své ctižádosti a píli naučil to, co jiní zvládají obtížně několik let. Byl užitečný ve veřejných debatách, ve sněmovně. Jako by se snažil dokázat, že masarykovská drobná práce ještě není slepou cestou politiky.

Šance být mužem číslo jedna ve straně i ve státě naneštěstí není výsledkem jeho pracovitosti. Největší příležitost politického života mu spadla do klína, byl totiž ze všech potenciálních kandidátů nejméně vtažen do vnitrostranických půtek a obchodů. Rozhodly loajalita a téměř indiferentní nezaujatost, nikoli pracovitý zápal a schopnosti.

Intelligo ut credam

Dříč Petr Nečas začínal v politice hned po převratu, na začátku 90. let. Z té doby si nese přesvědčení - dnes už bohužel zamlžené a poněkud idealistické -, že politika je soubojem idejí v rámci univerzální logiky rozumové argumentace.

Získat více voličů znamená přesvědčit je v diskusi argumenty, ovlivnit jejich rozum a tím získat i jejich srdce. Důvěra v rozum, který musí zvítězit i v politice, má u Nečase, věřícího křesťana, téměř teologické kořeny.Petr Nečas

Jeho politická víra je dialekticky propojena s rozumem. Nečas věří v pravicové axiomy, aby pochopil život ve společnosti. "Credo ut intelligam", věřím, abych porozuměl, okamžitě navazuje na druhý konec: "Intelligo ut credam", snažím se porozumět, abych uvěřil - rozumové důkazy a argumenty mě utvrzují v ideologii a časem musejí přesvědčit i ostatní.

Druhou stranu této zvláštní politicko-teologické formule, v níž jde o to, rozumem vysvětlit, že konzervativně-liberální ideologie je pro život společnosti nejvhodnější, zvládá Petr Nečas lépe než tu první. Přece jen se vychází z živlu rozumu, v němž je racionální osobnost lídra ODS doma.

I v rozhovorech s novináři či v politických diskusích je vidět, jak premiérský kandidát touží po střetu argumentů, v nichž dle jeho předpokladů ty jeho zvítězí, protože, jak je neskromně přesvědčen, jsou tvrdě odpracovány, a tudíž musejí obsahovat nejvyšší míru ratia. Je to projev netrpělivé touhy po vítězství (indexem této touhy je usměvavá tvář Petra Nečase v televizních diskusích, která říká: "To jsem vám to nandal!"), jenž zároveň signalizuje jistou psychickou nevyrovnanost.

Ta má své zdroje v absenci citu, již si Nečas uvědomuje, jak je patrné například ze způsobu, jímž se nutí do humoru, aby tento handicap překryl. Nemusí to být jen vnější dojem z muže, který se na veřejnosti ovládá, aby zapůsobil "solidně a vážně" (serious). Zdá se, že to úzce souvisí s málo prožitým politickým "credo" (Nečas mimo politiku strávil minimální část profesního života), od něhož se mají zapalovat srdce a rozumová centra.

Politická víra není rozumový konstrukt. Rozum ji může užitečně usměrňovat, ale nikdy vytvořit. Rozum v politice voličům nesporně imponuje, tato přitažlivost však vydrží jen tehdy, když se přidá charisma věřícího. Petr Nečas je v sobě možná nese, jen ho zatím dusí a nepouští ke slovu. Důsledně se drží v mezích rozumu, aby neuklouzl. Aby nepřekvapil sám sebe, své racionální politické já, které tak dlouho pečlivě buduje v obrazu dobrého dříče.

Kompetence a úmysly


Ekonomika a byznys 

Petr Nečas se celý politický život věnoval bezpečnosti a obraně a nakonec téměř proti své vůli skončil v čistě ekonomickém resortu. Přesto si v něm nevede špatně. Do tajů sociální politiky pronikl poměrně záhy - možná i díky svým čtyřem dětem. Hodně se věnoval trhu práce, kde se snažil prosadit flexibilnější systém, v poslední době jde tvrdě do důchodové reformy. V oblasti fiskálu, zdravotnictví nebo makroekonomiky sice extra erudovaný není, ale je vidět, že používá zdravý rozum. Je ochotný si nechat poradit a vysvětlit věci, stejně jako přizvat odborníky, kteří nejsou vysloveně spojení s ODS.

Sociální politika

Je jedním z mála tuzemských politiků, který v oblasti sociální politiky ví, o čem mluví a dokáže dohlédnout i za její obrysy. Jako vystudovaný fyzik je Petr Nečas schopný doopravdy rozumět komplexnímu nastavení sociálních systémů včetně teoretických modelů. Sociální politika ho vysloveně baví, je v ní alespoň v rámci politiků nejsilnější a je ochotný se dál učit a převádět porozumění do praxe. Za svého působení ve funkci ministra práce a sociálních věcí výrazně zpřísnil podporu pro výplatu v nezaměstnanosti, stejně jako se pokusil odbourat dvojí podporu sociálních služeb. Podporuje práci a nezaměstnané tlačí do vzdělávání a veřejných prací.

Zahraniční politika

Petra Nečase veřejnost vnímá jako nedávného ministra práce a sociálních věcí, zahraniční problematice se ovšem Nečas věnoval od poloviny 90. let jako někdejší poslanec zahraničního a pak i jako předseda branně-bezpečnostního výboru sněmovny. Byl zastáncem amerického útoku na Irák, v rámci českého členství v NATO prosazoval větší výdaje na armádu a vždy vyjadřoval značnou zdrženlivost k fungování EU. Ve svém volebním programu ODS kritizuje ČSSD za "nadbíhání zájmům Ruska" a pro zajištění národních a bezpečnostních zájmů mnohem silněji akcentuje členství v NATO nežli v EU. Na rozdíl od sociální demokracie ODS zmiňuje i bilaterální vazbu Česka na USA, i když k Obamově administrativě je chladná. Nečasovy konzervativní postoje jsou v zahraniční politice blízké Alexandru Vondrovi, který je na tomto poli hlavní tváří Občanské demokratické strany.