Jednoho z hlavních protagonistů listopadového převratu v roce 1989 a dnešního nezávislého senátora za ČSSD Jiřího Dienstbiera si vedla jako spolupracovníka komunistická vojenská tajná služba. Tvrdí to alespoň Český rozhlas, který to zjistil v evidencích Zpravodajské služby Generálního štábu.
Materiály Jiřího Dienstbiera, kterého si Zpravodajská služba Generálního štábu vybrala jako spolupracovníka, dnes už podle rozhlasu neexistují. Byly totiž skartovány. Z kusých údajů, které je možné ještě dohledat, se podle prý dá zjistit, že si na něj služba zavedla svazek s krycím jménem Konferenciér počátkem roku 1962, čtyři roky po jeho nástupu do zahraničního oddělení Československého rozhlasu.
Dienstbier mohl v rámci svého povolání cestovat po světě, obecně známé je jeho působení při státním převratu v Indonésii nebo ve Spojených státech amerických.
Z dostupných materiálů je zřejmé, že si tajná služba vybrala Dienstbiera jako takzvanou krycí adresu. Tedy člověka, který přijímá a přeposílá tajnou korespondenci špiónů. Jestli nějaká spolupráce skutečně proběhla, je ale kvůli zničeným materiálům nedoložitelné.
Senátor: Pro mě je to blbost
V rozhovoru pro Český rozhlas první polistopadový ministr zahraničí Jiří Dienstbier kategoricky popírá, že by s vojenskou tajnou službou spolupracoval.
"Já o ní vůbec nic nevím. Pro mě je to blbost. Vy říkáte, že je to z Generálního štábu, tam už si vůbec nedovedu představit, co mohlo koho vůbec napadnout mě někam zařadit jako potenciální subjekt spolupráce, protože nic takového nemohlo nikdy přijít v úvahu. Já mám jednu obrovskou výhodu, že od dětství jsem nesnášel jakékoliv fízly," říká Dienstbier.
Pro stejný úkol si vojáci o několik let později vytipovali pozdějšího slovenského ministra zahraničí Eduarda Kukana. U něho se ale svazek zachoval a je z něj zřejmé, že k naplnění záměru u Kukana, který odjel na plánovanou diplomatickou misi do USA, nakonec kvůli vnitřním předpisům tajné služby nedošlo.
"Je potřeba říct, že Zpravodajská správa Generálního štábu nikdy nepracovala proti občanům Československé socialistické republiky a neměla žádný úkol sledovat emigranty v zahraničí. Takže z tohoto pohledu její orientace byla celkem jasná, a to bylo získávání informací o tehdejším nepříteli, což byla Severoatlantická aliance," tvrdí bývalý ředitel polistopadového Vojenského zpravodajství Ándor Šándor.